Červenec

Prázdniny jsme zahájili už poslední týden v červnu, kdy jsme byli denně v lese. Sledovali jsme brouky, mluvili o bylinách, prohlíželi housenky a motýly a povídali a povídali a povídali. Úspěšně jsme naplnili mrazák borůvkama a sbírali jsme houby, které jsem rozdávala celému širokému okolí, protože my je nejíme. Ale sbírat je to miluju. Dokonce i děti se ukázaly býti dobrými houbolovy. Čudle se řízlo houbařskym nožem jen jednou a pak už ořezával jako mazák. Vyprávěla jsem jim, jak jsem chodila do lesa s Dědou a co všechno mě naučil, Čudle to hodně prožíval a bylo vidět jak pečlivě zapisuje na hard disk.

Následovalo pět dní v kempu i s mužem. Taková malá cyklodovolená. První léto, kdy máme všechny děti schopné cyklovýletů, bylo to moc fajn. Čudle ujede kolem 30km, což je super. Škoda jen že Pizejska letos ještě úplně není na šlapací kolo. Udělali jsme výlet do jihlavské zoo, což paradoxně bavilo víc nás než děti, ty se těšily zpátky do kempu až skočeji na kolo a vyběhnou na hřiště. V ten moment mi došlo, že jsem si sice hezky plánovala jak se podíváme v srpnu támhle a támhle, ale že ty děti o to vlastně nestojeji. Největší dohady přinášelo spaní, protože oba chtěli spát s tatínkem v Karličce a nikdo se mnou v Čendovi. Bohužel do Čendy už se všichni nevejdeme, neb má jednu postel 160x180 a tak to bylo asi poslední léto, než ho pošleme do světa. Pak si budem muset oba udělat řidičák E a koupíme nějaký větší karavan. Ani se nám moc nechtělo domů, ale bylo třeba přebalit na týden s babičkou a muž vyrážel na čtyři dna na čundr.

Vyprala jsem usušila a nabalila znovu kufry. Ten samý kemp jen tentokrát s babičkou. Tchyně byla zklamaná, že tam s nima pár dní nebudu, ale vize prázdnýho baráku, když děti v trapu (škubka se nepočítá) a muž na čundru.. navíc bysme z toho měli nervy obě. Takhle jsem se nasrala až když se vrátili. Za týden si zuby čistili jednou a přivezli kufr čistýho oblečení, neb babička mi chtěla ušetřit praci a tak jim čtyři kusy každý večer šmudlala v umyvadle. Takže všechno na vyhození. Ani nevím co jsem ten týden pořádně dělala já. Každý dne jsme se Škubkou jezdili na kole a jinak moc nic. Plány byly, ale nějak jsem asi potřebovala odpočívat a hlavně být pánem svýho času. Ke konci týdne nebylo moc hezky, takže jsem pro miláčky jela už v pátek.

V sobotu v noci si Škubka pořídila horečku. Takovou hezkou čtyřicítku, jsem nesrážecí typ, ale tohle na mě bylo fakt hodně. Při té příležitosti jsem zjistila, že Škubí horečka je imunní vůči nurofenu.  Celkově ale byla velmi nesrazitelná a to celkem čtyři dny. Ty čtyři dny jsem spala maximalně dvě hodinky denně. Bylo to prima. Takovy dlouhy den. Nakonec se z toho vyklubala aftozni stomatitida. Dítě nejedlo a nepilo plných deset dní. Byla jsem tak vděčná, že ji kojím. V mezičase jsem se snažila ten týden přežít se zbytkem smečky, oprášila jsem kočár protože Škub bez jídla byla prusvitnější a průsvitnější a byla ráda, že je ráda, ale doma jsme zůstat nemohli, neb bych s vysokou pravděpodobností šla sedět nebo spáchala samovraždu. Oslavili jsme moje narozeniny. Dostala jsem kolo!! Krásný se zelenýma doplňkama.Ale jinak mám ten týden trochu v mlze. Neb nedostatek spánku a akční Čudle.

Následující týden starší odfrčeli k našim, Škubka stále ve stavu nemoci, a doktor mě potěšil, protože - afty se klidně můžou vysapávat 10 dní než se začnou hojit. DESET?? To dítě nemělo vidět ani zuby, ani jazyk ani nic,v každý tváři jeden obří aft a jakákoliv léčba selhávala (a to jsem zkusila snad úplně všechno, od přírodních zdrojů po hnusy z lékárny). Pak se to zlomilo a za dva dny měla čistou pusu. Jen měla asištípanec u oka.

Sbalila jsem jí batůžek a na dvě noci jela též obšťastnit babičku. Vrátili se v pátek. Pizejska měla horký tvrdý nateklý lýtko, protože ji něco kouslo a škubka měla olezlý celý oko, víčka opuchlý a plný drobných ranek, hlavně v linii řas. Pizejsku jsem srovnala octovým obkladem a u Škubky mi to přišlo jako opar, takže ráno hurá na oční. Samozřejmě to byl opar. Hlavně ať si to nemne, ať si to nezanese do oka, už tak máte štěstí, že se jí to drží takhle na hranici. Hmm. Začala jsem přemýšlet, že jí ruce uvážu k topení nebo k zábradlí na balkoně, aby byla na vzduchu.

A tak jsme hezky ukončili červenec a přesně na konci července jsem si uvědomila, že ty hnusny afty měly jeden úžasnej dopad. Škubka si přestala dudlat palec!