Zima

Vždycky jsem zimu milovala. Ne tak od té doby, co bydlím ve městě. Tady není zima a sníh, ale hnusná břečka, kterou mě ohodí každý druhý auto.. Letos se ovšem zadařilo a když velmi nasypalo, byla jsem s dětma u našich. Nikomu nevadilo, že večerníček byl před hodinou a dítka byly v mžiku oblečený a připravený na sáňkování. Přesně jako když jsem byla malá/mladší ;-). Svítily jen lampy, sníh křupal pod nohama a senem nacpanej pytel svištěl pěkně od kostela do rigolu, kde si každej natloukl zadek, že týden neseděl a kdo jel na saních, dojel až k místní jednotě.

Druhý den jsme vyrazili o kousek dál na kopec, kam jsme s našima jezdili a vyřádili se tam i dospělí. Jolu to dlouho nebavilo, ale Jáchym se vylítal až za roh. Děda jezdil tak vehementně, až si rozerval kalhoty a Nu to nakrásně prospala v autě pod kopcem. 

Perfektně nám posloužili staronové sáně, které jsme si přivezli z předposlední návštěvy sběrného dvora, ta poslední nám dala chybící madlo k sáním a ohrádku.

A v pondělí už vstříc realitě  města.. 

Lehce zapadaná louka u elektrárny, aneb kdo nebrzdí, ten svítí.

 Když je bratr ve školce, Nu si to užívala a smála se na celé kolo.

Brácha mi půjčil boby a jestli mě z nich sundáš, budu šíleně řvát..

 

 Náš soukromý kos. Nastěhoval se na terasu a byl s námi celý víkend. A vůbec mu nevadilo, že děti tlučou do skla a hulákaji na něj. Sežral dvě jablka a hromadu slunečnic. Statečně se o svoje místo popral se třema dalšíma. Nakonec jsme ho v pondělí tak trochu vyhnali, protože sníh už slezl a jak řekla Žolík: Tatínku, má tam hovna!

Kosí víkend jsme plánovali strávit na blízké sjezdovce, která se pro mimořádné přívaly sněhu otevřela, ale Nu v noci natopila na 39 (asizuby) a Pizejsce taky nebylo dvakrát, takže jsem to odpískali. Škoda. Ale dítka to nesla statečně, nanosily si do naší postele veškeré lego a stavěly a stavěly a když náhodou nestavěly, hráli jsme dětské monopoli, které si Jách půjčil v knihovně. Nakonec to byl prima víkend.