Pavoučí dům

Prázdninová komprese 2

Naposled jsem skončila před odjezdem na pronajatou chalupu. Ten týden byl až děsivej. Dům byl na samotě u lesa. Nijak extra udržovaný, viděla jsem největší pavouky ve svym životě. Nejhnusnější byl nepochybně Ludva v odpadkovym koši na záchodě. Nebyla jsem takovej frajer, abych ho tam nechala, takže jsem ho zneškodnila asi ze tří metrů nějakym postřikem na vosy. Zbytek pobytu jsem kontrolovala jeho mrtvolku, protože na to abych ho vynesla ven jsem neměla koule. Pavouků bylo opravdu hodně, vždycky odněkud skočil, nejčastěji z okna, když jsem ho otvírala. První den jsem jich zabila 37 a pak jsem přestala počítat. Do kolika pavučin jsem se zamotala vám neprozradím, ale v půlce pobytu jsem měla pocit, že se ze mě stane obří kokon. Díky bohu další zvířátka, který s náma žily nebyly blechy ani štěnice. Výběr se omezil na potravinový moly, hejna komárů a mravence.

Šicí stroj nezahálel. Ušila jsem potah na miminčí peřinu (Škub je naše první dítě, který disponuje dětskou peřinou). Pokračovala jsem potahem na dětský houpací křeslo (který jsem přitáhla ze sběrňáku) a budu ho muset předělat, protože teprve, když jsem ho došila, tak mě napadlo jak to udělat mnohem líp. Ušila jsem Pizejsce šaty a udělala jsem několik střihů na bosoboty, ale ještě jsem nenašla tn správnej.

Taky jsem stihla ztratit dvě stovky po cestě na nanuka. Ještěže jsem měla pár drobných na kočáře, protože do prvního obchodu to byly tři kiláky a nejsem si jistá, co by miláčci řekli na to, že jdem zpátky aniž si cokoliv koupíme.

Každopádně, bylo to vzrůšo. Třeba když jsem se dívala sama venku jak padaji hvězdy a v roští pořád něco šustilo a já byla posraná až za ušima, co kde vyběhne a odtáhne mě to do nory. Ale užili jsme si to a to je hlavní.