Železná Ruda

I my se rozhodli využít prodlouženého víkendu. Uznávám, že byla fuška něco sehnat, protože užívat si chtěla snad celá republika. Hlásili hnusně, takže jediný požadavek byl bazén v hotelu.

Nakonec padla volba na Pancíř a ukázalo se to jako dobrá volba. Čarodejnice jsme ještě strávili tady u známých a v pátek ráno jsme se přestěhovali do auta a vyrazili jsme.

Hned v pátek jsme stihli bazén a večeřový raut a pak asi dvě hodiny v dětské herně. Kde jsme potkali sluníčkovou maminečku jejíž holčička dvakrát přirazila Pizejsce ruku do branky, počmárala voskovkou zdi a všechny plaňky na plotě, neustále blokovala klouzačku, okousala lego a všelijak opruzovala všechny kolem sebe. Jediná reakce maminky -  ale vanesko, buď hodná holčička. Takový mám nejradši.

V sobotu radar tvrdil, že pršet nebude a tak jsme po snídani vrazili na Čertovo jezero. Škub uložena do kočáru (red castle - kočár náš, slunce naše jasné) a Pizejska po ujití asi pěti metrů do kopce nasazena do nosítka. Čudle zklamáno, že se nepojede na kole. Aspoň si narazil helmu a bez ní ni krok. Inu dobrá. Frajersky jsem se holedbala, že Pizejsku vezmu. Když jsem ji vláčela po červený sjezdovce nahoru a ona radostně poskakovala a různě se klátila v nosítku, tak mě to nadšení rychle přešlo. Muž vlekl kočár a Čudle kolem nás poskakovalo. "Já jsem terénní vidíš maminko?? a tatínek je taky terenní, protože MY jsme CHLAPI!" Když jsme se doplazili na žlutou, akorát nás křížila skupinka, která si měřila kopec, který jsme právě vylezly a následně nás se třema děckama. Sebrali jsme si plíce a prohodili pár frází. Dlouho jsem Pizejsku nést nezvládla a prohodili jsme se, red castlem (kočár  náš, slunce naše jasné) se cesta k jezeru zdolávala luxusně.

Po návratu Čudle hučelo, že bazén, takže jsme nahodili plavky a hurá do vody. Škub na nás koukala z autosedačky (jako minulý den) a nestačila rozdávat úsměvy. V šatnách pak byla ukrutná zima a jak se jinak zahřát než dalším výšlapem. Takže jsme se usušili a před večeří jsme si vyběhli se vyplazili ještě na Pancíř. Pizejska samozřejmě na zádech. Když jsme zdolávali vymletou kamenitou cestu pod lanovkou, potkali jsem stejnou skupinku jako po cestě na jezero. Koukali na nás jako na naprostý idioty. Trochu se jim ulevilo, když jsme přiznali, že na Černý jezero jsme nepopošli. Čudle kolem nás stále poskakovalo a žvanilo o všem možném i nemožném. Nakonec dostal kolem pasu popruh a na posledním úseku po asfaltce táhl kočár za sebou. Vlála jsem za  ním a držela stabilitu, aby Škub nepřevrátil. Vyběhl nahoru jak laňka a ani se nezadejchal. Nahoře měl bezkonkurenčně nějvěší radost z hromady sněhu a koulovačky. Pizejska všechno prospala v nosítku.

Ač Čudle unaveně nevypadal, po večeři dal přednost hraní her na pokoji před čímkoliv jiným. Nicméně vyžadoval, aby ho ráno muž vzbudil, aby ještě před snídaní stihli bazén. Já jsem s díky odmítla a vymluvila se na balení.

V neděli tedy poslední bazén a s kuframa do Žofie. Než jsme odjeli udělali jsme si poslední procházku k prameni Řezné. Pizejska neochotně šla, jedinou motivací jí byla větev, kterou táhla domů. "Majej kom(strom), m domů."

Bylo to úžasný. Strašně jsme si to užili. A celý to neustále vystihovala Pizejska, která celý víkend opakovala "M líbí".