Pouťová

Nestíhám, vím, že dlužím článek, který čeká na fotku a ta čeká na hezčí počasí. Nicméně musím zaznamenat návštěvu poutě.

Pizejska mazácky sama na dětský vláček. Jedou, podruhé a potřetí s ní jela holčička o hlavu větší. Kroužeji, Pizejska troubí.
Pak se osmělí holčička a troubí taky. Bohužel volí strategii zalehnutí tlačítka, což způsobí, že ostatní tlačítka nefungují. Další čtyři kola. Když najednou samozřejmě v nejvzdálenější poloze vlaku uslyším rozčilený křik Pizejsky a vidím šermování rukama. Kupodivu mě to neznepokojí.
Když se vlak přiblíží, Pizejska zcela klidně stojí v okně, kyne davům a troubí. Zato holčička sedí proti ní a viditelně jí spadly koutky. Během další otočky si holčička přesedne do nejvzdálenějšího rohu od naší strojvedoucí a když projíždějí, slyším jak polohlasně vysvětluje: "ale to tu není jenom pro tebe!" Že se tím Pizejska nenechala rozhodit asi říkat nemusím.