Rekonstuujeme

Rekonstrukce pokračuje pomalu. Přála jsem si, abysme do porodu měli dole podlahy a bylo tam na oko poklizeno. Bohužel si o tom můžu nechat zdát. Chodíme po polystyrenu a kdy se budou lejt podlahy je ve hvězdách. Trochu mě to mrzí, ale nedá se svítit.

Momentálně se snažíme odvozit bordel. Dvorek bez hromady sutě strašně prokoukl. Pravda v sobotu jsme nakládali a v neděli jsem se z toho léčila. Ještě se potřebujeme zbavit dvou keramických akumulaček, do kterých se muž zamiloval a museli jsme je mít a teď překážeji a jsou těžký jako kráva. Asi je šupnu na aukro a budu doufat, že si pro ně někdo přijede.

Dělá se i na půdě. Zateplila se podlaha a pokládají se na ni osb desky. Na vymalování čeká sklep. Chystám se, že bych na to s dětma vlítla, ale upřímně si na to moc netroufám. Dvě děti za zadkem a lozit po štaflích se Škubem se mi úplně nechce. Nicméně je to prakticky jediný skladovací prostor, který máme a je třeba uskladnit věci na kempování, lyže, sáně, marmelády a bambilion dalších věcí, který se prostě nikam jinam nevejdou. Tak se možná hecnu, sbalim tašku do porodnice a půjdem malovat.

Včera jsem se nějak zamyslela ve sprše a došlo mi, že proboha nemám tolik času, kolik si maluju a že je třeba pořešit aspoň základní miminčí věci. A je třeba řešit to nejlépe hned, aby to nemusel honit muž se dvěma dětma na krku. Jsou to maličkosti, nejsem megaloman a soudím, že mimino potřebuje matku, plenu, něco na sebe (Ali chystám se ti napsat), místo na spaní a rektální rourku, ale momentálně je zajištěna jen položka matka. Ostatní svévolně posouvám před sebou a nemám nic.