Zalejzám do nory. Všichni a všechno mě obtěžuje. Nemám chuť nikoho vidět a s nikým mluvit. Zejména příbuzenstvo. Do karet mi báječně hrajou i nemocný děti. Ven chodíme jen na zahrádku a návštěvu všem rozmlouváme, protože přece jen si od nás už tři dospělí odnesli angínu a antibiotika.
Nicméně telefony stále zvoní a když ne mně, tak aspoň muži a mě to neskutečně obtěžuje. Nechci dávat děti nikomu - jasně i tam by byly doma a v teple. Jenže já mám kvočnovskou potřebu být hezky po kupě.
Nejradši bych zavřela dvěře, pověsila ceduli NEJSME DOMA, vypnula telefon a nazdar.
Žádné komentáře:
Okomentovat