Doktorská

Už cca 4 měsíce si dítko jednou za deset dní "vzpomene", že ho bolí ucho. Větsinou se mu to daří zaspat. V noci chvíli fňukání, ráno dítě jako rybička a další noc už bez problémů, tak proč ho táhnout k doktoru.

Až jedno ráno jsme prostě jeli. Dostali jsme kapky a na moji otázku, zda to může být chronický, protože se to pořád opakuje, na mě doktor koukal jak na spadlou z višně a konstatoval, že to teda nemůže. Na kontrole za týden stav v uchu stále stejný, ale doktor nic neřeší.

Za dva týdny opět noční epizodka. Ráno jedeme na ORL, doktor dítě drapl, násilim ho drželi se sestrou, dítě řvalo jak na lesy - začínající zánět, kapat a za týden na kontrolu. Už jsme tam nešli. Došli jsme jen k dětskýmu, kterej řekl ano je tam zánět, na dovolenou sebou vezměte kapky. (Asi nejsem debil)

Zase chvíli ticho po pěšině až do pondělí. Opět noční pláč, rýma. Ve středu se přidal hnis z očí. Volala jsem dětskému. Je prý na pohotovosti ať zajedem. Diagnoza zánět spojivek. (úplně tomu nevěřím, neb dítko nemá oči ani rudé, ani ho nijak neboleji) Stejná diagnoza pro Pizejsku, kterou neprohlédl, jen na vzdálenost dvou metrů viděl červené oko. (večer si ho mnula, evidentne ji bolelo, od rána jí neni nic) Pro Čudle navíc žádanka na ušní.

Vsuvka: Neměla jsem na zaplacení 90kč, měla jsem jen pětistovku a sestra mi nedokázala rozměnit. Prý dojděte si dolů, tam je automat. Blbka letí přes půl areálu nemocnice se dvěma ufňukanejma děckama, aby zjistila, že co? Ano, automat neumí rozměnit víc než dvoustovku. Na recepci nikdo. Takže hurá zpátky harcování do pátýho patra. Sestra nevěří, že na recepci nikdo neni. Nakonec mi milostivě za  necelých DVACET MINUT vystaví fakturu.

Moc se těším na návštěvu ušního. Je mi jasný, že musím vybrat jiný ušní než posledně, protože násilim dítě vyšetřovat nenechám. V čekárně se klepu víc než Čudle. Když nás vezmou do ordinace mám pocit, že jsem v jinym světě. Doktor si povídá s malym, všechno mu laskavě vysvětluje, dítko drží jako beránek a nechá se normálně prohlídnout. Vzhledem k tomu jak je to dlouhodobý dostanu recept na antibiotika a konečně se mi fakt uleví. Protože ta bezmoc, kdy si připadám jako debil, protože chci, aby to někdo řešil ale všichni krčeji ramenama a řeknou - do konce týdne doma, to je fakt lahůdka.

Aktualizace po třech týdnech: Dva dny po dobrání antibiotik dítko kašle. Nalejvám ho Mucosolvanem a tvářím se, že nic. Až dneska v noci to vygradovalo tak luxusni laryngitidou, že i muž (nehysterická část rodiny) zvažoval rychlou. Nakonec jsme to ustáli za pomoci dlouhé noční procházky po ulicích a sezení na zahradě. Spát jsme šli v pět. Už teď se děsim večera.