Sharan

Dneska muž dovezl nového Sharana. Zasedla jsem na místo řidiče, lezlo se mi tam jako domů. Muž mi vysvětloval to i ono a mě to bylo tak sladce jedno.

- Co je? Tváříš se divně.- Nic.
- Tak co je?
- Sharan!

Je mi fuk, že má sedačky v kůži a parkovací senzory a kýhočerta ještě. Nic z toho nepotřebuju, protože Sharan. Všechno na svym místě. Na všechno dosáhnu a můžu to ovládat po slepu. Přesně vím jak je veliký, jak má dlouhý čumák, kam se s ním vejdu..

Tři týdny jsem jezdila Roomstrem, je to mrňavý a přesto jsem měla pocit, že nikam nezaparkuju. Btw jak to sakra někdo může mít na dvě děti trvale?? Fakt smekám. Nejsem zvyklá řešit otázku jestli se mi do auta vejde kufr s oblečenim spolu s kočárem a dětským kolem. Do Sharana prostě nakládám, s Roomstrem (případně mužovo mini Audinou)  musím volit co potřebuju víc. Pravda, nikdy jsme při koupi kočáru neřešili jeho velikost a není z nejmenších, ale už jen ten nezvyk, že ho musím skládat, jsem zvyklá ho tam prostě prsknout a jedem.

Ale abych neřekla, že mě na novym autě nic nepotěšilo, tak musím uznat, že mě velmi potěšil vypínací airbag vpředu, protože když je to možný, tak úplně malý mimino mám ráda při ruce.

Už se těším až dostaneme nový značky a necháme udělat tažný a vyrazíme.