Balím, abych o 200 metrů dál zase vybalovala, všude bedny a neustálé konstatování "musíme koupit". Dneska jsem pořídili Čudleti do pokojíku dvě skříňky na oblečení, stůl k nouzovému počítači do obýváku a jednu takovou hadrovou skříň na půdu na obleky a svátečení kusy, který nosíme jednou za rok
Máme prakticky nastěhovanou koupelnu, zbývají kousky, který ještě potřebujem tady. Nového bydlení se už dočkala moje milovaná prehistorická komoda od Dědy, pračka, myčka a gauč, kterej jsme nastěhovali dolů, aby bylo kde sedět ve špinavym, neb nahoru pořídíme gauč nový. Veškerý oblečení už je pryč, nechala jsem tu jen pár kousků, myslela jsem na Pizejsovou, ale na Čudle jsem zapomněla, takže jsem zvědavá, co si zítra obleče. I když ono je to jasný, neb dítko chodí trvale v montérkách a když je potřebuju vyprat, rve je z něj skoro násilím.
Z budoucí kuchyně jsme udělali prádelnu/mojí trucovnu. Nahoře není místo na pračku a ani přípojka, takže zůstala v přízemí, spolu s šicím strojem a paní Netopejrkou a taky regálama s knížkama a mužovo pracovním oblečením. Zatím jsem ji z poloviny vytřela a připravila jsem stůl, aby se tam stoji pěkně bydlelo.
Celkově se musí spodek dovytřít, jasně určit, kde se sundavají boty (ano, přijde chvíle pro pantofle, který jsem dneska koupila), musí se koupit botník a věšák (ano, opět "musíme koupit") a pak vysaju schodiště.
Jak jsem spílala indukci tak co? Aaano, budu ji mít znovu. Jsem nadšená, ale darovanýmu koni na zuby nekoukej. Náš vodák nám chystal zapojení na dřez a myčku a když si muž posteskl, že musíme koupit plotýnku, konstatoval, že si pořizoval indukční nádobí a dostal zdarma dvouplotýnku, takže už se mooooc těším.
Je toho tolik, co je třeba udělat. S dětma za zády to jde samozřejmě skvěle a muži se stále zvonícím telefonem a odbíháním naproti do kanceláře to jde obdobně. Ale i tak to utíká a blíží se to mílovými kroky. O víkendu jede Čudel pryč, takže bysme to mohli dorazit a douklidit, ten chaos, co v novém doma vládne.
Zítra dopoledne čeká Čudlíka s mužem logopedie, já snad mezitím nakoupím na trhu nějaký jídlo na uskladnění, případně na zpracování na zimu. (Ano jablková přesnídávka mi leze i ušima, neb jsem za poslední dva dny v mezičase zpracovala bednu jablek.) A nejen na zimu, ukázalo se, že Pizejsové chutná doma vařený (pochlebuje mi) a tak bych se ráda zásobila dýní, pastiňákem, brokolicí, kvetákem a podobnejma dobrotama.
Následně nastěhuju další část oblečení (je to nekonečný), muž připojí myčku a částečně zprovozní kuchyňskou linku a já dodělám tu trucovnu/prádelnu. Při troše štěstí zítra nastěhujeme postele a muž se na svoje třicetiny probudí ve vlastním domě. Dvakrát juch.
Tak aspoň že 200 metrů, my se budem stěhovat přes celou Prahu... A indukce vtipná, ale ona sklokeramika teda taky není žádná výhra z nebes.
OdpovědětVymazatjo, je to kousíček, tak to jde docela rychle, ty jo přes celou prahu vám nezávidim :-/
OdpovědětVymazatTak tu pracovnu teda závidím. Ale třeba taky jednou alespoň pracovní kout ze kterého nebudu muset rozpracované věci neustále uklízet bude:-D Indukce? Sklokeramika? My máme plyn a jsem maximálně spokojená:-)
OdpovědětVymazatKdo má plyn a pořídí si cokoli jiného, je u mě idiot. Ale plyn jaksi není všude.
VymazatQuanti: U rodičů jsme kdysi, než proběhla plynofikace vařili díky plynové bombě. Kupovali jsme tu velkou a vydržela docela dlouho:-)
Vymazatpro plyn bych zabíjela... nejlepší je když smažim a milá indukce se rozhodne, že plotna už je nahřátá dost a přestane topit, takže se mi koupou dva řízky v oleji a já se můžu vzteky zbláznit, taky od dob indukce nejíme bramboráky, palačinky, řízky.. prostě nic smaženýho
Vymazat