Postel

Dnešní noc byla plná vášní. Chvíli s Pizejsovou (nejspíš daň za česnekovou bagetu), chvíli s Čudletem. Až jsem to o pátý vzdala, protože lozit z postele do postele, podávat dudlík, chlácholit ze sna řvoucí Čudle a otvírat a zavírat okno, mi nepřijde jako úplně ideální náplň noci. Mimino jsem uložila v obýváku, kde samozřejmě hned usnulo a já počumuju po netu a chystám články na blog, neb na to přes den nějak není klidu.

Včera jsme měli v plánu kinematograf, ale nakonec jsme usoudili, že je to příliš pozdě, takže jsme si na náměstí dali skvělou večeři a pak procházku domů. Čudle ještě vydyndalo na chvíli kolo a pak už obvyklý kolečko, sprcha, zuby, pohádka, postel. S usínáním je to teď dost slabý. Protože - "maminko, nechci tady být sám". A tak zatím uspávám a kuju pikle, kudy na něj. Aspoň že mimino usíná samo.

Jsme si bláhově mysleli, že když budeme mít velkou postel, musíme se na ni poskládat. Jakmile naší "dva na dva" zabere Čudle, vejde se k němu jeden dospělák, což je obvykle Podnikatel. Většinou to vychází, že se chlapeček stěhuje k nám a Pizejsová chce jíst, takže se s prckem vystřídám v dětský posteli. Nevík, kdo nám nakukal, že dětská postel o velikosti 170 cm je akorát, ale líbala bych mu ruce, protože mi zbejvá celej cenťák rezerva. Juch.

Na jednu stranu se těšim až se to ustálí a hadi budou spát u sebe. Ale zatím mě mnohem víc těší, když spěji oba vedle mě, stulený hlavama k sobě a oba chrápou :-)