V pátek jsme spakovali a odfrčeli směr Vrchlabí. Cesta byla úmorná. Hlavně teda proto, že jsme si vychutnali pražský kolony. Za hodinu a půl jsme ujeli celých 11 km a na místo jsme dorazili chvíli před desátou.
Vyspaný Čudle řádilo do půl jedné jak černá ruka. Nakonec zaplul k tatínkovi do postele a usnul.
V sobotu byla v plánu Krakonošova desítka. Dvě ženský, dvě mimina, dva kočáry, jedno Čudle na kole a můj muž. Paní, která nám na startu tvrdila, že po žlutý to bude s kočárem v pohodě by nezasloužila ani pětadvacet na prdel. Zasloužila by jednoduše rozbít hubu. První dva kiláky byly v pohodě. Následující čtyři byly krutý stoupání. S tím jsme díky názvu krakonošova počítali. S čím ovšem nikdo z nás nepočítal byl stav cesty. Vodou vymletý koryto, spoustu kamení. Muž vláčel náš kočár s Pizejsovou, Čudlí kolo a kamarádky tašku z kočáru, ve který měla snad i skládací postýlku. Já jsem se s kamarádkou střídala o její dítě a kočár. Funěli jsme všichni a kopec nebral konce. Pozitivní bylo, že cesta byla lesem, takže na nás nepařilo. Lidi co šli ze shora na nás schovívavě vejrali. Jednak věděli, co nás ještě čeká a pak si nebyli jistý jestli jsme duševně v pořádku. Posledních asi 300 metrů bylo naprosto nesjízdných, takže muž vzal nad hlavu jeden kočár a následně i druhý a "jednoduše" je tam vynesl.
Pak už přišla příjemná rovinka a už na nás mávalo Strážné a hlavně hospoda. Šest kiláků jsme šli přes tři a půl hodiny. Poseděli jsme, popili a vyrazili na zbývající 4km zase dolů. Cesta byla báječná. Pohodová asfaltka. Žádný kameny, kořeny, skály. Nic. Škoda, že nám to pani neřekla na startu, že červená je luxusní, protože směr trasy byl volitelný.
Nicméně Čudle statečně ušlo celých deset kilometrů a část jelo na kole. Nechtěl nést a nijak neprotestoval. Měl teda omodralý kotníky (a stále má), ale zvládl to naprosto v pohodě.
V neděli jsme strávili většinu dne na letišti. Čudle bylo fascinováno, jak jedno letadlo táhne druhý na provaze. Pak se pokoušel táhnout sám letadlo na provaze, ale nebylo to úplně ono.
Po cestě jsme zastavili v Kersku v Hájence na večeři, nehorázně jsme se nacpali skvělym jídlem a tradá domů.
Respekt Čudlemu, za těch 10km! U nás bylo z celkových nedělních 5km na Křivoklátsku minimálně 2 zpáteční opentleno žádostmi o jízdu za krkem/s miminem v kočáru/ v náručí. Je fakt, že na delší trasy by potřeboval tréning, ale nechceme mu to zhnusit hned od začátku. Příště asi bereme krosnu...
OdpovědětVymazatJinak už se nemůžu dočkat, až ten kočár nebudeme muset řešit vůbec! My jsme s ním pro změnu brodili řeku (Milý kočár, pak tašku s miminem a já nadšením hýkajícího Žmura kolem krku). Ale plánovat kvůli kolečkám jen cyklotrasy je pruda.
já se taky těšim až nebude kočár.. počítám že příští rok v létě ho odložíme
Vymazatu nás zatim nápad, že by jezdil taky v kočáře, ještě nepřišel, i když jak vezmu korbu domů, je v ní pečenej vařenej, ideálně ještě s dudlíkem v puse :-)
Taky respekt z těch 10 kilometrů. No, je vidět, že paní byla o kvalitách trasy "informovaná". Bohužel je takových víc než dost:-(
OdpovědětVymazat