Chtělo se mi napsat na horách, ale tak budu realistka.
Dítko vyzkoušelo lyže. Já pěnila a chtělo se mi řvát. Naštěstí jsem se ovládla a dítko bylo na lyžích spokojené (nemůžu napsat nadšené). Primární problém vidím v tom, že je prostě na svůj věk veliký a neví co se sebou. Snad to bude příští rok lepší.
O mnoho nadšenější byl v bazénu, kde plaval sám (s rukávkama), tam si to užila i Pizejska, protože mají bazén pro mimina, takže nebyla závislá na mě, ale mohla se placatit sama. U Čudlete sklidila úspěch i bobová dráha a bowling. Naopak Stezka v korunách stromů ho úplně neuchvátila a upřímně mě nakrkli, když jsme dole dostali leták, na kterém byla uvedená cena a nahoře jsme zaplatili o 80kč víc, prý starej leták. Mno.
V neděli jsme zkusili znovu lyže, ale Čudle to táhlo na boby, takže jsme našli plácek se zbytkama sněhu a konečně zajel boby od Ježíška.
Celkově spokojenost. Užili jsme si to moc. Už jsme to potřebovali.
Malou vadu na kráse to ovšem má - Čudle to odmarodilo.
Rok
Lehce opožděně.
Roční prohlídka ukázala, že Pizejska má necelých 9kg a 70 cm.. V roce má na váhu méně než Čudle v půl roce. Momentálně má 6 zubů a neustále as nima skřípe, což mě přivádí k šílenství. Pět jich vyroslo 27.12 hezky najednou. Ten poslední včera.
Je pořád drobek a i díky tomu jsem k ní schovívavější, než jsem bývala a ona toho využívá, ale pracuju na tom.
Nemluví, jen pořvává svahilsky. Hodně si hraje, krmí zvířátka lžičkou z misky a vlastně každýho, kdo se nechá, hrozně ráda do sebe vkládá různě veliký mističky. Miluje hudební nástroje, hraje a tancuje. Navléká kroužky na tyčku, prohlíží si knížky a úplně nejradši krámuje Čudleti ponk. Jsem z ní jak Alenka v říši divů, protože takhle si Čudle nikdy nehrálo.
Nechodí. Nicméně k narozkám dostala kočár, naprosto zkušeně ho chytila a jela přes celý byt. Vozí plyšovýho psa, zastaví, poplácá ho po hlavě a jede dál. Bez problémů vyleze schody, dolu je to ovšem horší. Zjistila, že když si dotlačí stoličku ke gauči, může na něj vylézt (ano, jsem nadšená).
Je mazel a nejvíc miluje tatínka. Přileze, nakulí se mu na ruku nebo k obličeji a tulí se. To od Čudla taky neznáme. Ráda se ráno rochní v posteli, když jsme tam všichni a má prominentní právo vzbudit Čudle, kdybych to udělala já, bude protivnej ještě hodinu, na Pizejsku se směje.
Jí perfektně. Respektive jde ve stopách bráchy a nejspíš nás taky brzo sežere. Jí většinu věcí s námi, ale musím uznat, že co se týče jejího stravování jsem mnohem benevolentnější než s Čudletem, takže už ochutnala lecos. Nejí jogurty, nedělají ji dobře, zato miluje tvaroh. Frčeji i těstoviny, špalda, jáhly. Minulý týden snědla ke svíčkový dva knedlíky. A asi největším hitem je chleba s lučinou. Po krající se zapráší ani nevíme. Stále ji krmíme (mimochodem, krmení považuji za nejotravnější činnost kolem dětí), neb nejsem příznivcem toho, aby se děcko matlalo v jídle.
Spát chodí kolem osmé, v ideální případě spí celou noc do cca půl osmé (to nastane jednou za měsíc). Většinou se ale budí kolem páté a definitivně vstáváme v rozmezí sedmá a devátá, nejčastěji však v osm. Někdy si střihneme i kojení o půlnoci, když jdeme spát my.
Říkáme ji svítící, neb má neustále pletky s elektrikou, po pecce od adaptéru dostala další od živýho kabelu (ve kterém neměl být proud, ano naše chyba). Strká nejen pracky do zásuvek a se stejnou radostí do nich cáká vodu z flašky.. Bita byla nesčetněkrát. Efekt nula.
Roční prohlídka ukázala, že Pizejska má necelých 9kg a 70 cm.. V roce má na váhu méně než Čudle v půl roce. Momentálně má 6 zubů a neustále as nima skřípe, což mě přivádí k šílenství. Pět jich vyroslo 27.12 hezky najednou. Ten poslední včera.
Je pořád drobek a i díky tomu jsem k ní schovívavější, než jsem bývala a ona toho využívá, ale pracuju na tom.
Nemluví, jen pořvává svahilsky. Hodně si hraje, krmí zvířátka lžičkou z misky a vlastně každýho, kdo se nechá, hrozně ráda do sebe vkládá různě veliký mističky. Miluje hudební nástroje, hraje a tancuje. Navléká kroužky na tyčku, prohlíží si knížky a úplně nejradši krámuje Čudleti ponk. Jsem z ní jak Alenka v říši divů, protože takhle si Čudle nikdy nehrálo.
Nechodí. Nicméně k narozkám dostala kočár, naprosto zkušeně ho chytila a jela přes celý byt. Vozí plyšovýho psa, zastaví, poplácá ho po hlavě a jede dál. Bez problémů vyleze schody, dolu je to ovšem horší. Zjistila, že když si dotlačí stoličku ke gauči, může na něj vylézt (ano, jsem nadšená).
Je mazel a nejvíc miluje tatínka. Přileze, nakulí se mu na ruku nebo k obličeji a tulí se. To od Čudla taky neznáme. Ráda se ráno rochní v posteli, když jsme tam všichni a má prominentní právo vzbudit Čudle, kdybych to udělala já, bude protivnej ještě hodinu, na Pizejsku se směje.
Jí perfektně. Respektive jde ve stopách bráchy a nejspíš nás taky brzo sežere. Jí většinu věcí s námi, ale musím uznat, že co se týče jejího stravování jsem mnohem benevolentnější než s Čudletem, takže už ochutnala lecos. Nejí jogurty, nedělají ji dobře, zato miluje tvaroh. Frčeji i těstoviny, špalda, jáhly. Minulý týden snědla ke svíčkový dva knedlíky. A asi největším hitem je chleba s lučinou. Po krající se zapráší ani nevíme. Stále ji krmíme (mimochodem, krmení považuji za nejotravnější činnost kolem dětí), neb nejsem příznivcem toho, aby se děcko matlalo v jídle.
Spát chodí kolem osmé, v ideální případě spí celou noc do cca půl osmé (to nastane jednou za měsíc). Většinou se ale budí kolem páté a definitivně vstáváme v rozmezí sedmá a devátá, nejčastěji však v osm. Někdy si střihneme i kojení o půlnoci, když jdeme spát my.
Říkáme ji svítící, neb má neustále pletky s elektrikou, po pecce od adaptéru dostala další od živýho kabelu (ve kterém neměl být proud, ano naše chyba). Strká nejen pracky do zásuvek a se stejnou radostí do nich cáká vodu z flašky.. Bita byla nesčetněkrát. Efekt nula.
Upletla jsem si dva copy
Otevřela jsem dveře koupelny a dítko sedíce u stolu málem spadlo ze židle.
Smál se až se klepal, ukazoval na mě prstem a řval:
- Aaaa podívej se na sebe!! chichichi chachacha No podívej se jak vypadáš!! chichichi chachacha
Smál se až se klepal, ukazoval na mě prstem a řval:
- Aaaa podívej se na sebe!! chichichi chachacha No podívej se jak vypadáš!! chichichi chachacha
Školka, a dál?
Vzhledem k angličtině ve školce, je potřeba upravit cenu. Úprava znamená nárůst ceny o DVĚ TŘETINY.
Nemůžeme si dovolit platit školkovné ve stejné výši v jaké máme hypotéku.
Takže slepá ulička. Jsem strašně zklamaná. I proto, že dítě mě bude mít za lhářku, která slíbila.. I proto, že jsem byla rozhodnutá a dítko dle mého připravené.. I proto, že příští pokus někam ho nacpat, bude o to horší, protože on už bude vědět, že z tohodle jsme vycouvali.
Nemůžeme si dovolit platit školkovné ve stejné výši v jaké máme hypotéku.
Takže slepá ulička. Jsem strašně zklamaná. I proto, že dítě mě bude mít za lhářku, která slíbila.. I proto, že jsem byla rozhodnutá a dítko dle mého připravené.. I proto, že příští pokus někam ho nacpat, bude o to horší, protože on už bude vědět, že z tohodle jsme vycouvali.
Školka - další díl nekonečné story
Podzimní pokus zkrachoval. Já nebyla pevně rozhodnutá, dítě to cítilo a řvalo a řvalo. A já to nechtěla lámat, nic mě nenutilo, takže jsme to vzdali.
Po Novém roce, jsem začala důsledně vybírat, kam to dítě vlastně dáme. Byl to ořech. V první řadě proto, jaký období teď u Čudlete probíhá. Dalším problémem je, že on je individualista. S dětmi si hrát nechce, dokonce bych řekla, že se jich i bojí. Na jednu stranu s tim musíme bojovat. Na stranu druhou, ho těžko můžu někam tlačit, když já sama jsem introvert a nejradši jsem sama. Snažíme se oba.
Od začátku bylo tedy jasný, že školka o třiceti dětech nepřipadá v úvahu. Byla tu možnost lesní školky (12 dětí) a byla jsem rozhodnutá, že ano, to je to pravé. Nicméně školka funguje jen tři dny v týdnu a rozhodně tam nedojdeme pěšky. Ale tak byla jsem ochotná na to přistoupit.
Pak přišla nabídku na novou školku, která se bude otvírat v březnu. Prostředí známé, neb tam chodilo Čudle rok a půl na zpívání. Jeden den v týdnu je anglický s rodilým mluvčím. Trošku mě bolí montessori prvky, nijak si z toho na zadek nesedám.O něco víc mě vadí, že je to bez svačin, nestojí to hubičku, aby nemohly dětem dát svačinu. Kolektiv bude malý, ze začátku 3 děti, kapacita 10.
Momentálně jsem ve fázi zvykání. Chodíme do jeslí na směny s učitelkou, která pak bude mít školku. První i druhý den byl pláč. Čudle odmítalo školku opustit.
Já jsem rozhodnutá, že v březnu nastoupí a dítko je smířené, že ještě několikrát půjdeme spolu a pak už půjde sám. Nedělám si iluze, že by pak neřval. Ale myslim si, že se to brzy urovná.
Po Novém roce, jsem začala důsledně vybírat, kam to dítě vlastně dáme. Byl to ořech. V první řadě proto, jaký období teď u Čudlete probíhá. Dalším problémem je, že on je individualista. S dětmi si hrát nechce, dokonce bych řekla, že se jich i bojí. Na jednu stranu s tim musíme bojovat. Na stranu druhou, ho těžko můžu někam tlačit, když já sama jsem introvert a nejradši jsem sama. Snažíme se oba.
Od začátku bylo tedy jasný, že školka o třiceti dětech nepřipadá v úvahu. Byla tu možnost lesní školky (12 dětí) a byla jsem rozhodnutá, že ano, to je to pravé. Nicméně školka funguje jen tři dny v týdnu a rozhodně tam nedojdeme pěšky. Ale tak byla jsem ochotná na to přistoupit.
Pak přišla nabídku na novou školku, která se bude otvírat v březnu. Prostředí známé, neb tam chodilo Čudle rok a půl na zpívání. Jeden den v týdnu je anglický s rodilým mluvčím. Trošku mě bolí montessori prvky, nijak si z toho na zadek nesedám.O něco víc mě vadí, že je to bez svačin, nestojí to hubičku, aby nemohly dětem dát svačinu. Kolektiv bude malý, ze začátku 3 děti, kapacita 10.
Momentálně jsem ve fázi zvykání. Chodíme do jeslí na směny s učitelkou, která pak bude mít školku. První i druhý den byl pláč. Čudle odmítalo školku opustit.
Já jsem rozhodnutá, že v březnu nastoupí a dítko je smířené, že ještě několikrát půjdeme spolu a pak už půjde sám. Nedělám si iluze, že by pak neřval. Ale myslim si, že se to brzy urovná.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)