Tak jsem úspěšně oslavila pětadvacet. Pizejsová mi na znamení bouřlivé oslavy posrala tričko. Juch.
Poseděli jsme na terase, snědli hromadu lososa, kterýho mi paní na sádkách prodala ještě půlhodiny po zavíračce (moc děkuju) a dorazili jsme se výborným dortem z rukou Gymplačky a Kadeřnice.
Čudle dostalo skleničku na šampus jako všichni a neustále chtělo ťukat. "Co kdybychom si tukli maminto? Co tomu řikáš?"
Od Gymplačky jsem dostala bednu ÚJV (Helenka Součková ví) plnou
všelijakých sladkostí od čokolády po lízátko, ale hlavně se spisem o mě.
Naplnila ho fotkama a vzpomínkama, na školku na školu, na učitele, na
naše drahý rodičové, výlety a vůbec, až jsem slzu zamáčkala.
Dopoledne jsem vlezla do knihkupectví, abych okoukla knížku Den bez masa a nakonec jsem ji tam nechala a místo ní jsem domů dotáhla dvě jiné a jako bonus jsem si koupila Poťouší pexaso. Zatím se na něj chodím jen dívat, ale určitě přijde doba, kdy ho vystřihám a pak budu Muže nutit, aby ho se mnou hrál (ďábelský smích), což on považuje za mučení prvního stupně.
Lazaret
Přišel parný týden a vypadá to, že my ho strávíme doma. Čudle má hnusnou reakci na čtvrtou hexu a Pizejsová si pořídila zánět spojivek. Ani nevím z čeho mám větší radost. Díky slečně Nateklý Oko neni úplně jasný, co bude příští tejden s Berounkou. Máme jet ještě s jednim miminem a nerada bych to šířila.
Oba momentálně spěji a já bych měla čas udělat tolik věcí, ale nic mě netěší a asi bych byla radši, kdyby mi tu skákali po hlavě.
Oba momentálně spěji a já bych měla čas udělat tolik věcí, ale nic mě netěší a asi bych byla radši, kdyby mi tu skákali po hlavě.
Postel
Dnešní noc byla plná vášní. Chvíli s Pizejsovou (nejspíš daň za česnekovou bagetu), chvíli s Čudletem. Až jsem to o pátý vzdala, protože lozit z postele do postele, podávat dudlík, chlácholit ze sna řvoucí Čudle a otvírat a zavírat okno, mi nepřijde jako úplně ideální náplň noci. Mimino jsem uložila v obýváku, kde samozřejmě hned usnulo a já počumuju po netu a chystám články na blog, neb na to přes den nějak není klidu.
Včera jsme měli v plánu kinematograf, ale nakonec jsme usoudili, že je to příliš pozdě, takže jsme si na náměstí dali skvělou večeři a pak procházku domů. Čudle ještě vydyndalo na chvíli kolo a pak už obvyklý kolečko, sprcha, zuby, pohádka, postel. S usínáním je to teď dost slabý. Protože - "maminko, nechci tady být sám". A tak zatím uspávám a kuju pikle, kudy na něj. Aspoň že mimino usíná samo.
Jsme si bláhově mysleli, že když budeme mít velkou postel, musíme se na ni poskládat. Jakmile naší "dva na dva" zabere Čudle, vejde se k němu jeden dospělák, což je obvykle Podnikatel. Většinou to vychází, že se chlapeček stěhuje k nám a Pizejsová chce jíst, takže se s prckem vystřídám v dětský posteli. Nevík, kdo nám nakukal, že dětská postel o velikosti 170 cm je akorát, ale líbala bych mu ruce, protože mi zbejvá celej cenťák rezerva. Juch.
Na jednu stranu se těšim až se to ustálí a hadi budou spát u sebe. Ale zatím mě mnohem víc těší, když spěji oba vedle mě, stulený hlavama k sobě a oba chrápou :-)
Včera jsme měli v plánu kinematograf, ale nakonec jsme usoudili, že je to příliš pozdě, takže jsme si na náměstí dali skvělou večeři a pak procházku domů. Čudle ještě vydyndalo na chvíli kolo a pak už obvyklý kolečko, sprcha, zuby, pohádka, postel. S usínáním je to teď dost slabý. Protože - "maminko, nechci tady být sám". A tak zatím uspávám a kuju pikle, kudy na něj. Aspoň že mimino usíná samo.
Jsme si bláhově mysleli, že když budeme mít velkou postel, musíme se na ni poskládat. Jakmile naší "dva na dva" zabere Čudle, vejde se k němu jeden dospělák, což je obvykle Podnikatel. Většinou to vychází, že se chlapeček stěhuje k nám a Pizejsová chce jíst, takže se s prckem vystřídám v dětský posteli. Nevík, kdo nám nakukal, že dětská postel o velikosti 170 cm je akorát, ale líbala bych mu ruce, protože mi zbejvá celej cenťák rezerva. Juch.
Na jednu stranu se těšim až se to ustálí a hadi budou spát u sebe. Ale zatím mě mnohem víc těší, když spěji oba vedle mě, stulený hlavama k sobě a oba chrápou :-)
Letně výletně
Pořád couráme, chvíli neposedíme. Pizejsová z toho neni nijak odvařená. Po příjezdu domů se radostně rochní ve svojí posteli a klidně na tři čtyři hodiny zalomí. Trochu jsem na to vyzrála tím, že ji na cestách ukládám do korby od kočáru.
Byli jsme na pár dní v Praze. Cestou tam jsem absolvovala část trasy s Čudletem vlakem. Po prvotním šoku z toho, že ve vlaku se nemusí nutně sedět, a že se tam může i chodit, byl nadšen. Dokonce tolik, že to musel zavolat babičce.
- Babito, jedu vatem do Benešova, sou tady veitý stomy. Já sem se bál a maminta žitala, že se ve vatu může chodit a už sem se nebál. A byl tady bagl a nakládal do tý tatvy velitý tameny a couval tam pását. A jeli jsme tulenem a maminta žitala, že nemůžu toutat z otna a musim zalízt.
Z prahy jsme vyráželi na výlety. Okoukli jsme Ameriku, Křivoklát, kde se zrovna točila nějaká ruská pohádka, a po cestě domů Lešanský armádní muzeum. Pár dní jsme pobyli doma a už jsme opět balili, abysme vyrazili, jako každej rok, vstříc suchdolským pískovnám. Hezky pod stan do kempu v lese. Čudle tam před dvěma rokama spásal šišky a jehličí.
V neděli jsme přijeli a nabíráme síly na vodu. Za dva týdny nás čeká Berounka. Mezitím bych ráda stihla nějaký výlet do Práglu, možná ZOO nebo něco jiného pro Čudle atraktivního. Nu uvidíme.
Byli jsme na pár dní v Praze. Cestou tam jsem absolvovala část trasy s Čudletem vlakem. Po prvotním šoku z toho, že ve vlaku se nemusí nutně sedět, a že se tam může i chodit, byl nadšen. Dokonce tolik, že to musel zavolat babičce.
- Babito, jedu vatem do Benešova, sou tady veitý stomy. Já sem se bál a maminta žitala, že se ve vatu může chodit a už sem se nebál. A byl tady bagl a nakládal do tý tatvy velitý tameny a couval tam pását. A jeli jsme tulenem a maminta žitala, že nemůžu toutat z otna a musim zalízt.
Z prahy jsme vyráželi na výlety. Okoukli jsme Ameriku, Křivoklát, kde se zrovna točila nějaká ruská pohádka, a po cestě domů Lešanský armádní muzeum. Pár dní jsme pobyli doma a už jsme opět balili, abysme vyrazili, jako každej rok, vstříc suchdolským pískovnám. Hezky pod stan do kempu v lese. Čudle tam před dvěma rokama spásal šišky a jehličí.
V neděli jsme přijeli a nabíráme síly na vodu. Za dva týdny nás čeká Berounka. Mezitím bych ráda stihla nějaký výlet do Práglu, možná ZOO nebo něco jiného pro Čudle atraktivního. Nu uvidíme.
hadry, Hadry, HADRY
Fšude se hromadí dětský oblečení a já ho mám tak akorát po krk.
Nenávidim návštěvy, neb dostáváme hadry. Asi jsem vybíravá, ale 90% toho co naše děti kdy dostaly, nikdy neměly na sobě a ani mít nebudou.
Jsem alergická na Cars, Spidermana, Pokémony a jiný číčoviny. Nesnášim obrázky rozradostněnejch zvířátek, dementně čumících jelenů/medvědů/koček, oflitrovaných motýlků, laškovně pomrkávajících aut/traktorů popřípadě kytek nebo jakýkoliv jiný havěti. Všechno tak cůůl a lesklý a boží a blejskavý.
Další kapitolou je, když náš nebohý chlapeček dostane prokazatelně dívčí oblečení (botičky od větví s roztomiloučkejma kytičkama, který spadly do bedny flitrů, ano jsou zelený tudíž jistě klučičí, stejně tak světle modrá mikina, která má přes celej hrudník vyvedenou asifrajersky oblečenou děfčici s nápisem cool girl, doplněno zebřími pruhy vyvedenými ve flitrové stříbrné). Nejdřív jsme to přehlíželi a jemně jsme upozorňovali, že naše dítě disponuje jistým orgánem, díky nemuž mu bude zapovězeno lézt do holčičích šaten. Nepomohlo to. Dnes můj muž velice laskavě řekne: "Naše dítě neni buzna a tohle nosit nebude." O růžových, volánkových a jinak sladce holčičích kusech mlčím. Dávám je do tašky a pašuju kamarádce, která se ve svojí sladký růžový holčičce vyžívá.
Další problém je "než koupit malý, koupíme radši obrovský". Kdyžtak se to přece ohrne. Jako ohrnovat rukávy tři roky, než dítě doroste do oné velikosti.. to radši ohrnu nos. Jasně, půda je veliká, tam to klidně můžu skladovat, placu je dost. Taky je mi ovšem jasný, že jednoho krásnýho dne, zhruba v době, kdy se bude Čudle chystat do tanečních, sundám ty věci z půdy a budu si řikat "hmm, to dostal když mu byly dva, kdybych si na to bejvala vzpomněla, když potřeboval tepláky ve druhý třídě na tělocvik.. " Takže do beden "k prodeji" balim i věci, který ještě ani Čudle nenosilo. Na jednu stranu je mi to líto, na druhou si říkám, že nejsme skladiště oblečení, který jim stejně nedám, protože se mi prostě nelíbí. Takhle to aspoň někdo využije a já můžu investovat do věcí, o který fakt stojim.
Už se těšim na podzim na blešák, až tam to haraburdí dotáhnu.
Nenávidim návštěvy, neb dostáváme hadry. Asi jsem vybíravá, ale 90% toho co naše děti kdy dostaly, nikdy neměly na sobě a ani mít nebudou.
Jsem alergická na Cars, Spidermana, Pokémony a jiný číčoviny. Nesnášim obrázky rozradostněnejch zvířátek, dementně čumících jelenů/medvědů/koček, oflitrovaných motýlků, laškovně pomrkávajících aut/traktorů popřípadě kytek nebo jakýkoliv jiný havěti. Všechno tak cůůl a lesklý a boží a blejskavý.
Další kapitolou je, když náš nebohý chlapeček dostane prokazatelně dívčí oblečení (botičky od větví s roztomiloučkejma kytičkama, který spadly do bedny flitrů, ano jsou zelený tudíž jistě klučičí, stejně tak světle modrá mikina, která má přes celej hrudník vyvedenou asifrajersky oblečenou děfčici s nápisem cool girl, doplněno zebřími pruhy vyvedenými ve flitrové stříbrné). Nejdřív jsme to přehlíželi a jemně jsme upozorňovali, že naše dítě disponuje jistým orgánem, díky nemuž mu bude zapovězeno lézt do holčičích šaten. Nepomohlo to. Dnes můj muž velice laskavě řekne: "Naše dítě neni buzna a tohle nosit nebude." O růžových, volánkových a jinak sladce holčičích kusech mlčím. Dávám je do tašky a pašuju kamarádce, která se ve svojí sladký růžový holčičce vyžívá.
Další problém je "než koupit malý, koupíme radši obrovský". Kdyžtak se to přece ohrne. Jako ohrnovat rukávy tři roky, než dítě doroste do oné velikosti.. to radši ohrnu nos. Jasně, půda je veliká, tam to klidně můžu skladovat, placu je dost. Taky je mi ovšem jasný, že jednoho krásnýho dne, zhruba v době, kdy se bude Čudle chystat do tanečních, sundám ty věci z půdy a budu si řikat "hmm, to dostal když mu byly dva, kdybych si na to bejvala vzpomněla, když potřeboval tepláky ve druhý třídě na tělocvik.. " Takže do beden "k prodeji" balim i věci, který ještě ani Čudle nenosilo. Na jednu stranu je mi to líto, na druhou si říkám, že nejsme skladiště oblečení, který jim stejně nedám, protože se mi prostě nelíbí. Takhle to aspoň někdo využije a já můžu investovat do věcí, o který fakt stojim.
Už se těšim na podzim na blešák, až tam to haraburdí dotáhnu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)