Já ale vůbec nemám kdy sednout a psát. Já vím, kdyby to byla priorita, čas si udělám, nicméně děje se tolik důležitějších věcí než virtualní život. Nebudu slibovat, že se polepšim, abych nekecala.
Po medovém adventu jsem si užili vcelku příjemné svátky, nicméně do gůglího kalendáře je třeba na příští rok napsat, že žádné návštěvy. Jakože se nebudeme nikam harcovat, abych byla přesná. Než obejdeme všehcny babičky, tak děti ten strom ve finále ani nezajímá a dárky jakbysmet.
Letos jsme se nenechali unést a hromádka dárků zůstala opravdu malá. Jedna knížka (Podzim, Už vím jak to funguje), jeden kousek oblečení (sehnat overal na spaní ve velikosti 128 je umění!, ovečkový tričko) a dva vytoužené dárky (jeřáb a terenní auto, koloběžka a hnusná růžová bárbína s děsivym růžovym koněm). Škub dostala bazmek do vany (miluje ho) a dřevenýho ptáka jakože píšťalku (taky trefa).
A pak nastalo kolečko u babiček a tchán se VELMI blejsknul, spíš teda jeho přítelkyně, tam děti dostaly opravdu povedené hračky a ne dárky typu, aby toho pod větví nebylo málo.
Než jsme se z návštěv rozkoukali, byl na krku silvestr. K popíjení byl vybrán náš obývák. Náš budoucí obývák, takže jsme slavili ve společnosti stavebního materialu, takže jsem očekávala, kdy některé z dětí pozře cokoliv z roztodivných tubiček a kýblů kolem, případně se nabodne na sádrokatonové profily, ale děti spořádaně stavěly celý večer duplo a odpadly až kolem druhé ranní, kdy jsme náš sedánek rozpustili.
A pak už hurá do školky, Čudleti se nechtělo a Pizejska otravovala se školkovym batohem už od soboty. Ještě než jsem odvezla Pizejsku, vysadili jsme Netopejrku k operaci a smířili jsme se s tím, že bude bez jednoho oka.
O dvě hodiny později jsem si vezla domů mrtvolku. Stihli udělat jen rentgen. Nejspíš měla nádor v hrudníku, vnitřní absces u zubu (ten tak ošklivě vytlačil oční bulvu z hlavy) kameny v ledvinách, proto poslední noc čůrala krev a srostlou páteř. Takže to vlastně pro ni muselo být obrovské vysvobození. Byla s námi sedm let, což je na zakrslíka vysokej věk. Nicméně sebralo nás to všechny a velmi.
Udělali jsme pohřeb a nechala jsem to dítka v klidu prožít a rozloučit se. Primárně kvůli Čudleti, je cíťa, ale má tendence schovávat emoce, takže jsem se snažila, aby mohly ven (i proto, že jsem trochu přesvědčená, že udusaný špatný emoce u něj spouštějí laryngitidu). Namalovali obrázky, dali jí do bedýnky poslední šlupky od jablek, o který se s nima vždycky dělila, přidali rozinky a banán a naposledy jí pořádně pomuchali kožich. Pizejska to absolutně nechápala do momentu, než jsme ji pohřbili. Pak ji zajímalo, kdy králíka zase vyndáme a začala plakat, že tam Banána nechce nechat a chce ho vzít zpátky domů.
Že ho tam nechtěla nechat opakuje stále. Nevím jak vysvětlit, že smrt je definitivní. "Maminko, už neběhá, srdíčko jí nebije, ale ještě maličko dejchá víš?". Čudle přijalo teorii, že Netopejrky duše žije dál v nějakém ptáčkovi. Moje teorie, že se na nás odněkud dívá ho nenadchla. Pizejska k tomu přistupuje tak, že Banán je prostě na zahradě a chodíme mu mávat kdykoliv jdeme kolem, případně mu pošleme pusu.
Netopejrka umřela
Netřeba psát víc, pláčeme všichni.
Poslední noc jsme strávily spolu pod županem. Tentokrát jsem výjimečně hřála já ji.
Umřela a poslala nám sníh. Věděla, že se na něj těšíme. Děkujeme Banáne. Za všechno.
Poslední noc jsme strávily spolu pod županem. Tentokrát jsem výjimečně hřála já ji.
Umřela a poslala nám sníh. Věděla, že se na něj těšíme. Děkujeme Banáne. Za všechno.
Vánoce
Jsem celá ve Vánocích. Máme výzdobu. Mám většinu dárků. Těším se. Neuklízím a nepeču. Vyjma perníčků (který jsou luxusní a skoro snědený) a nějakého raw cukroví, kteér jsem dělala včera. Muž má od dneška volno (na to jsem zvědavá velmi, protože když se něco může podělat, tak s to podělá). S dětma jsme v pátek po školce jeli vybírat strom, Čudle si vybral tn nejkřivější smrček v celých Jižních čechách, takže když jsme ho včera s mužem štelovali do stojanu, dost jsme se zapotili, ale zvádli jsme to na jedničku. Vyzvedli jsme děti u dědy a pak už jsme jen krámovali ozdoby, pili vaječňák a užívali si svítících dětských očí. To, že nám stromek zabírá většinu pidi obývacího koutu nikomu nevadí a že někde za větvema je schovaná televize už vůbec ne.
Pizejska pořád chodí a opakuje "už se těším na Ježíška". Přeje si koloběžku a kasičku kočičkovou a panenku. Škub je to pumpa. A Čudle touží po závodnim autu do sněhu a jeřábu. Mám pocit, že Ježíšek je mu tak nějak jedno, asi se neslučuje se světem, ve kterym naše dítko žije. Jediný co ho baví jsou vánoční svítící ozdoby (ovšem čistě po technický stránce).
Mám radost, že je to u nás takový hezký klidný. Neuklízela jsem a ani to neplánuju neplánuju, jen zlikviduju binec z komody (a když ne, tak se to nepřeskočí). A pak už nic jen nekonečný hraní her, čtení a sledování pohádek, výroba adventního věnce (já vím, ale on by opadal) a úplně nejvíc se těším až půjdeme zdobit stromeček do lesa pro zvířátka. Advent se u nás táhne asi jako sladký med, beze spěchu a strašně příjemně.
letošní první vánoční poznatek - máme naprosto nevyfotitelný strom :-))
Kdybysme se náhodou do Vánoc už nečetli, tak vám všem přeju krásné Vánoce a ať se vám splní všechna tajná přání.
Pizejska pořád chodí a opakuje "už se těším na Ježíška". Přeje si koloběžku a kasičku kočičkovou a panenku. Škub je to pumpa. A Čudle touží po závodnim autu do sněhu a jeřábu. Mám pocit, že Ježíšek je mu tak nějak jedno, asi se neslučuje se světem, ve kterym naše dítko žije. Jediný co ho baví jsou vánoční svítící ozdoby (ovšem čistě po technický stránce).
Mám radost, že je to u nás takový hezký klidný. Neuklízela jsem a ani to neplánuju neplánuju, jen zlikviduju binec z komody (a když ne, tak se to nepřeskočí). A pak už nic jen nekonečný hraní her, čtení a sledování pohádek, výroba adventního věnce (já vím, ale on by opadal) a úplně nejvíc se těším až půjdeme zdobit stromeček do lesa pro zvířátka. Advent se u nás táhne asi jako sladký med, beze spěchu a strašně příjemně.
letošní první vánoční poznatek - máme naprosto nevyfotitelný strom :-))
Kdybysme se náhodou do Vánoc už nečetli, tak vám všem přeju krásné Vánoce a ať se vám splní všechna tajná přání.
Zub
Zubní téma je tu poměrně časté. Tentokrát se ovšem netýká mě. Dnes přišla věc velmi nečekaná. Čudleti se kýve zub. Jsem z toho solidně vyplesklá, neb tomu malýmu chlapečkovi přece ještě nemůžou padat zuby.
Zrovna před dvěma týdny se mě ptal, kdy mu budou padat zuby a já mu bláhově vysvělila, že to si ještě chvíli počká. Tak asi nepočká. A já se budu muset asi smířit s tím, že už není úplně mrňavej.
Zrovna před dvěma týdny se mě ptal, kdy mu budou padat zuby a já mu bláhově vysvělila, že to si ještě chvíli počká. Tak asi nepočká. A já se budu muset asi smířit s tím, že už není úplně mrňavej.
Letem světem
Už dlouho jsem neměla chvíli, abych něco zaznamenala a tak dneska jen rychle a jednoduše.
Září
- Výšlap na Sněžku a na Černou Horu. Byla jsem na nás maximálně pyšná, protože se třema dětma a vůbec. Čudle mělo energii na rozdávání (ne tak my), poskakoval a poletoval. Pizejska se nesla v krosně a Škub jsem nesla v manduce. S tímhle výletem souvisí i poznatek, že v Jánských lázních jsou VELMI protivní lidé.
- Na poslední chvíli jsem se přihlásila na kurz homeopatie a jeden víkend v měsíci se vzdělávám. Je to velmi náročné na logistiku (a ranní vstávání mě zabíjí, jenže noční kojení mi znemožňuje zůstávat v práglu přes noc), ale zatím to dáváme.
- Rozjeli se kroužky, školka a všechen ten shon a já bilancuju co je pro naše děti vlastně dobrý.
- Asi mě ožehlo poslední slunce, protože jsem navrhla, že plánované zvětšení naší mikrozahrady nebude a místo toho na místě garáže vybudujeme prodejnu, takže nutíme řehtat úředního šimla a žádáme stavební povolení.
- Udělali jsme poslední chybící strešní okno na půdě, konečně je tam pořádně vidět.
- Prožila jsem zprostředkovaně porod s kamarádkou a je mi strašně smutno z toho, jak ona má pocit, že jí ty doktoři pomohli a bez nich by to nešlo. Přitom kdyby ten porod nepodělali hned na začátku, nemuseli by jí nejspíš pomáhat. Ale ona je spokojená a mě nezbývá než mlčet.
Říjen
- Jednu sobotu jsme vyrazili na výlet do techmanie do Plzně. Sami. Teda se Škub, ale jedno dítě žádný dítě. Nakonec jsme rozhodli někde přespat a druhý den to natáhnout do Varů a do Sokolova. Nepochybně jsme tam ráno v té kose působili velmi nepatřičně, neb jsme měli na sobě akorát trička. Zbyla i chvilka k návštěvě vánočního domu, ale ten si zaslouží samostatný příspěvěk.
- Se stavebním povolením to nebude jen tak, protože náš dům je vedený jako s garáží a tak je třeba zachovat jedno parkovací místo na pozemku.
- Nechávám často Čudle doma ze školky, mám pocit, že sourozenecký vztah je mnohem víc než školka. Na druhou stranu Pizejska chodí do školky jednou týdně a kdyby bylo na ní, chodila by denně. Dost možná by brala i internátní školku.
- Přišla Manduca a Ergo, nemohla jsem se rozhodnout co bude lepší. Vyhrála Manduca.
- Výlet do Práglu na Noemovu archu. Čudle ukazuje na obří vycpaninu losa a huláká "Mamíí, podívej to je obrovskej losos". Jsem naprosto fascinována jak jsou v muzeu všichni, milý, úžasný a ochotní.
- Proving homeopatického léků, který mi dal naprosto nevyčerpatelnou energii. Což se zrovna ten víkend tolik hodilo. Škub i Čudle měli narozky. Jeden v sobotu a druhý v neděli. A já? Samozřejmě víkend v Praze. Všechno související s nedělní dvojitou oslavou jsem chystala v noci ze soboty na neděli. Skončila jsem v pět. Vysprchovala jsem se, nakojila dítě a hurá autem do Prahy. Byla jsem naprosto fresh. Víc takových provingů.
- Muž začal realizovat garáž na kola. Momentálně jí chybí jen střecha a vrata. Zedníci nám zateplili východní stranu domu a pán přes okna dovezl škatuli na předokenní žaluzii, která nám zmenšila okno, protože původně jsme chtěli roletu a ta má škatuli menší. Zbylá dvě okna budem muset asi přehodnotit.
- Zvažuju, že přestanu chodit na gymnastický míče, neb jedna matka tam má naprosto nevychovanýho spratka a to neni na moje nervy.
- Návštěva u známých, která mi výrazně zvedla mateřské sebevědomí. Nemáme naklizeno, ale naše děti nesedí 5hodin denně (bez nadsázky) u počítače a to se počítá.
Listopad
- Máme stavební povolení. Euforie ovšem netrvá dlouho, protože nám na něj napsali špatný číslo popisný. I tak je už objednán bagr, který nám vedle baráku vyhrabe kráter.
- Svatomartinský lampionový průvod. Sama akce nebyla nijak epesní, ale to, že "donutila" rodiče strávit společný čas s dětmi a ještě venku, je samo o sobě super. Bylo by ovšem super, kdyby rodiče na dětské akce netahali psi a nehulili dětem pod nosy, ale tak nemůžu mít všechno.
- Na bazaru jsem objevila kostky svýho dětství a už netrpělivě vyhlížím pošťačku.
- Opět návštěva sloužící k pozvednutí sebevědomí. Děti máme proto, abysme s nima byli a abysme měli společný zážitky. Nemáme je proto, abysme je odkládali k babičkám prakticky neustále kdykoliv je to možné.
Od září jsem začala zase číst a vůbec nechápu, proč jsem to neudělala už dávno. Až teď mi došlo jak moc mi to chybělo.
Uff, snad jsem to dohnala, zapsala to nejdůležitější a do budoucna se snad polepšim :-)
Září
- Výšlap na Sněžku a na Černou Horu. Byla jsem na nás maximálně pyšná, protože se třema dětma a vůbec. Čudle mělo energii na rozdávání (ne tak my), poskakoval a poletoval. Pizejska se nesla v krosně a Škub jsem nesla v manduce. S tímhle výletem souvisí i poznatek, že v Jánských lázních jsou VELMI protivní lidé.
- Na poslední chvíli jsem se přihlásila na kurz homeopatie a jeden víkend v měsíci se vzdělávám. Je to velmi náročné na logistiku (a ranní vstávání mě zabíjí, jenže noční kojení mi znemožňuje zůstávat v práglu přes noc), ale zatím to dáváme.
- Rozjeli se kroužky, školka a všechen ten shon a já bilancuju co je pro naše děti vlastně dobrý.
- Asi mě ožehlo poslední slunce, protože jsem navrhla, že plánované zvětšení naší mikrozahrady nebude a místo toho na místě garáže vybudujeme prodejnu, takže nutíme řehtat úředního šimla a žádáme stavební povolení.
- Udělali jsme poslední chybící strešní okno na půdě, konečně je tam pořádně vidět.
- Prožila jsem zprostředkovaně porod s kamarádkou a je mi strašně smutno z toho, jak ona má pocit, že jí ty doktoři pomohli a bez nich by to nešlo. Přitom kdyby ten porod nepodělali hned na začátku, nemuseli by jí nejspíš pomáhat. Ale ona je spokojená a mě nezbývá než mlčet.
Říjen
- Jednu sobotu jsme vyrazili na výlet do techmanie do Plzně. Sami. Teda se Škub, ale jedno dítě žádný dítě. Nakonec jsme rozhodli někde přespat a druhý den to natáhnout do Varů a do Sokolova. Nepochybně jsme tam ráno v té kose působili velmi nepatřičně, neb jsme měli na sobě akorát trička. Zbyla i chvilka k návštěvě vánočního domu, ale ten si zaslouží samostatný příspěvěk.
- Se stavebním povolením to nebude jen tak, protože náš dům je vedený jako s garáží a tak je třeba zachovat jedno parkovací místo na pozemku.
- Nechávám často Čudle doma ze školky, mám pocit, že sourozenecký vztah je mnohem víc než školka. Na druhou stranu Pizejska chodí do školky jednou týdně a kdyby bylo na ní, chodila by denně. Dost možná by brala i internátní školku.
- Přišla Manduca a Ergo, nemohla jsem se rozhodnout co bude lepší. Vyhrála Manduca.
- Výlet do Práglu na Noemovu archu. Čudle ukazuje na obří vycpaninu losa a huláká "Mamíí, podívej to je obrovskej losos". Jsem naprosto fascinována jak jsou v muzeu všichni, milý, úžasný a ochotní.
- Proving homeopatického léků, který mi dal naprosto nevyčerpatelnou energii. Což se zrovna ten víkend tolik hodilo. Škub i Čudle měli narozky. Jeden v sobotu a druhý v neděli. A já? Samozřejmě víkend v Praze. Všechno související s nedělní dvojitou oslavou jsem chystala v noci ze soboty na neděli. Skončila jsem v pět. Vysprchovala jsem se, nakojila dítě a hurá autem do Prahy. Byla jsem naprosto fresh. Víc takových provingů.
- Muž začal realizovat garáž na kola. Momentálně jí chybí jen střecha a vrata. Zedníci nám zateplili východní stranu domu a pán přes okna dovezl škatuli na předokenní žaluzii, která nám zmenšila okno, protože původně jsme chtěli roletu a ta má škatuli menší. Zbylá dvě okna budem muset asi přehodnotit.
- Zvažuju, že přestanu chodit na gymnastický míče, neb jedna matka tam má naprosto nevychovanýho spratka a to neni na moje nervy.
- Návštěva u známých, která mi výrazně zvedla mateřské sebevědomí. Nemáme naklizeno, ale naše děti nesedí 5hodin denně (bez nadsázky) u počítače a to se počítá.
Listopad
- Máme stavební povolení. Euforie ovšem netrvá dlouho, protože nám na něj napsali špatný číslo popisný. I tak je už objednán bagr, který nám vedle baráku vyhrabe kráter.
- Svatomartinský lampionový průvod. Sama akce nebyla nijak epesní, ale to, že "donutila" rodiče strávit společný čas s dětmi a ještě venku, je samo o sobě super. Bylo by ovšem super, kdyby rodiče na dětské akce netahali psi a nehulili dětem pod nosy, ale tak nemůžu mít všechno.
- Na bazaru jsem objevila kostky svýho dětství a už netrpělivě vyhlížím pošťačku.
- Opět návštěva sloužící k pozvednutí sebevědomí. Děti máme proto, abysme s nima byli a abysme měli společný zážitky. Nemáme je proto, abysme je odkládali k babičkám prakticky neustále kdykoliv je to možné.
Od září jsem začala zase číst a vůbec nechápu, proč jsem to neudělala už dávno. Až teď mi došlo jak moc mi to chybělo.
Uff, snad jsem to dohnala, zapsala to nejdůležitější a do budoucna se snad polepšim :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)