2 roky

A tak Čudle oslavilo druhý narozeniny. S největším úspěchem se setkalo autoodrážedlo od Škodovky a o další příčku se dělí fotoknížka s vrtačkou.

Je to neuvěřitelný jak to letí. Před chvílí to jen tupě zíralo a teď se to vzteká, má to vlastní názor a pomalu ale jistě se to chystá do školky. Neskutečný.

Že by Vánoce?

Jak jsem loni i cukroví objednala, abych se mohla tvářit, že Vánoce nejsou, tak letos se nějak nemůžu dočkat. Adventní kalendář po kouskách finišuje a já rozmýšlím, co letos budu péct.

Po pravdě bych nejradši začala hned. První vlaštovkou jsou jistě kokosky, který se dosušujou v troubě. Nedělám si iluze, že by vydržely. Ale zítra bych chtěla zadělat na zázvorky a potichu a potají je odnést do sklepa. Ale uvidíme, neb zítra mám v plánu upéct korpusy na dort pro Čudle, takže zázvorky možná počkaji.

Možná mě v těhle aktivitách podporuje i fakt, že nebohý dítko je opět chabrus. Pokolikátý už?! A tudíž je třeba vymýšlet zábavu na doma, aby jsme se z dlouhý chvíle nepobili.


Stezka korunami stromů

Po dvou týdnech finišování s přiznáním, cestováním do nemocnice a zpátky a obvyklého Podnikatelova pracovního shonu, jsme si udělali volno a vyrazili jsme se známými a Gymplačkou do Bavorska do korun stromů. Kousek před hranicema vykukovalo z lehké mlhy i sluníčko, nicméně jakmile jsme přejeli čáru, začala mlha houstnout a hustota stoupala s každým kilometrem, kterým jsme se přiblížili k cíli. kam se hrabe rákosníčkův rybník.

Procházka to byla fajn, i když občas mi nebylo nejlíp, při pohledu do hloubky pod náma. Každopádně když jsme vylezli až úplně nahoru, tak ten výhled trochu chyběl. Součástí areálu je i několik výběhů se zvířatama roztroušených podél procházkového okruhu, ale to jsme vzali hodně hopem a prošli jsme jen kousíček, neb zima je svině a já toužila po záchodu a lavičce.

Nakonec jsme ještě zajeli na čumendu do Passau. Krásy města jsme neviděli, neb jsme se nechali zlákat něčim tak primitivnim, jako je žrádlo. Zasekli jsme se v pekárně a nijak se nám odtud nechtělo. Dítko objevilo kouzlo božských preclíků a my ochutnali všehno možný. Asi nejlepší byl Gymplaččin čokoládový muffin.

A pak už směr Čechy a domů. Bylo to fajn, už jsme to všichni potřebovali. Do korun stromů se určitě ještě vrátíme, neb bysme rádi ten výhled :-)

Chíra

Je to rok a jen malej kousek, co jsem chodila denně do nemocnice na chirurgii za Podnikatelem. Od čtvrtka tam chodím zas. Jen o pokoj blíž než posledně.

Tatínek boural na babetě. Přelítl řídítka, zlomil si klíček a totálně rozmydlil helmu. V pátek mu to sdrátovali. Teprve teď přicházeji pořádně k sobě všechny naraženiny a pohmožděniny, takže si začal užívat.

Už začínáme bejt v nemocnici pečený vařený a Čudle začíná být známý. Ale zítra mu snad dovezem věci a vezmem ho domů.

Země bez zákona

Tak jsme byli v kině. Nejsem filmový nadšenec. Pokud u toho nemůžu něco dělat, přijde mi film ztráta času. Ale muž měl narozeniny, tak jsme vyrazili.

Zabookovala jsem film Země bez zákona, ale ukázalo se to jako zbytečný, neb jsme v kině byli sami. Film nebyl nejhorší. Linka s nejmladším bratrem a jeho románkem mě nijak nebavila, ale jinak vcelku dobrý. Dokud ovšem nepřišlo závěrečných 20 minut - bylo to tak absurdní a hloupý a vůbec. Chápu, že to bylo podle skutečný události (i když nakolik?), ale zpracování přestřelky bylo spíš komický než cokoliv jinýho.

Zas mám na chvíli s kinem vystaráno.