Dva dny za sebou jsem spala do deseti (ooo díky za samostatné děti) a další večer mi otrnulo. Noční ticho jsem se rozhodla využít k načtení Človíčka na diktafon (nikdy jsem si nevšimla, že jsou tam tak divně šroubovaný věty a sloh žáka páté třídy). Kolem jedný jsem lezla pod peřinu ke Škub. Bylo tam tepleji než by bylo zdrávo. Než jsem stihla přemýšlet o teploměru, tak začala chrchlat a už se zase vezeme.
Dvě poloprobdělí noci se Škub, kdy jí tekla rýma do krku a dávila se. Další noc si střihly na půl s Pizejskou a dnešní noc si užila hlavně Pizejska. "Maminko nemůžu tady dejchat" mě dokonale probralo a tak jsme se dívali jak do Budějic a Rakouska veze vlak nový Škodovky a jak hodně svítí nádraží a jak nám pánové vylili desku k prodejně a vůbec. Do toho uplakaná Škub s teplotou, která toužila jen a jen po mě a kupodivu pro ní těch patnáct stupňů v obýváku nebylo ideálních. Tohle je strašná nevýhoda vícedětnosti. Člověk aby se rozpůlil.
Nakonec natopila i Pizejska a Škub na gauči né a né zabrat a bylo to prostě super.
Ráno jsme naklusali k doktoru, aby je před víkendem poslechl, protože ten průduškovej kašel mi trhá uši i plíce. Tam na mě klekla sestra, že Čudle neni očkovaný a že musim podepsat nějaký lejstro a že ho do školky nemám dávat. Bylo evidentní, že doktor s tím nesouhlasí, ale mlčel. Inu podepsala jsem a na hygieně jsem si ověřila, že sestra mě prostě jen buzeruje. Nic to ovšem nemění na tom, že Čudle zůstane další (třetí!!) týden doma, protože stále ještě není fit.
Příště už snad o něčem z čeho nebudou stříkat bacily.
Uf, tak hodně trpělivosti. 3. týden doma už je psycho, mě stačí jeden a už i tak byly všechny knížky přečteny, hračky ohrány a ozývalo se jen vymrzování:( Snad bude s jarem líp!
OdpovědětVymazatjá čím dýl jsme doma a čím jsem vysosanější, tím jsem kreativnější a klidnější co se týče způsobenýho bordelu.. nicméně večerní procházku sama s plastama považuju za královskou zábavu :-))
VymazatCesta s plasty je pro mě vrchol celýho tejdne! :D ale s tou vícedětností souhlasím, stačí mi, že jsou dvě a stejně mě furt chtěj oba. A já bych chtěla být u obou, a když jsou oba nemocný, je to nejhorší.
VymazatZa pár let na to budete vzpomínat s láskou a nostalgií a budete si říkat, jaká je škoda, že jich nebylo víc.
OdpovědětVymazatTři jsou prostě málo. Ona ta vnoučata se totiž objevují jen občas a jinak jsou se svými rodiči, což je tedy na jednu stranu jistě dobře, ale dědečkovské srdce by potěšilo mít ta vnoučata kolem sebe...
Milan