Následující týden jsme proflákali doma, bylo pod mrakem a tak jsme nedělali prakticky nic. Nějaký šolíchání na zahrádce, praní a ani jsem nevěděla jak, ale byla sobota a bylo třeba děti (dvě) odlifrovat na týden s babičkou.
Na ten týden jsme měli velkolepé plány. Tedy hlavně muž. Toužil po Dánsku. Já koneckonců taky. Bohužel se situace v kanceláři nevyvrbila úplně podle představ a tak bylo třeba změnit plány. A to pěkně od podlahy, takže jsme si místo dovolený naordinovali týden dřiny na baráku. Škub nám celý týden dělala z kočárku stavební dozor. Všude je rozděláno a nic hotovo, (což mě vytáčí, ale bohužel všechno souvisí se vším). Příští týden nás čekají betony a zateplení jedný stěny domu. Na zahrádce, zbývá čelní stěna garáže a čeká na stavební povolení, abysme mohli strhnout i tu, protože prádelna, přístěnek za ní a velká část garáže patří dávné minulosti. Takže za týden dětské nepřítomnosti jsme zbourali co šlo :-) i to je cesta.
Pak se vrátili miláčkové, užili jsme si poslední dva dny prázdnin a zase jsme naskočili do normálního režimu. Teď ještě posháním nějaký kroužky a už to pošlape jako hodinky. Musim přiznat, že jsme moc ráda, že má Čudle před sebou ještě dva roky školky, protože se na úvazek v podobě školy necítím.
Jejda, copak se děje, že už tak dlouho nic nepíšeš?
OdpovědětVymazat