A ven!

Jedna hodina ranní. Pizejska kňučí, beru ji do postele a mazlím. Půl pátá - kňučí Škub. Brblám, že se muž rozvaluje a utiskuje mě, když se otočím, zjistím, že utiskovatel je Čudle. Je tedy jasné, že Škub do postele už nevezmu. Vyndám ji z postýlky a ulehneme do Pizejsky stošedesátkový postele. Půl šestá - budí mě ťukání na rameno. Rozlepuju oči a u hlavy mi stojí rozčilená Pizejska.

- M hají! M můj!
- Chceš spát ve svojí posteli?
- JO!!!

2 komentáře: