Něco

Už od včera jsem jdu NĚCO napsat a teď si samozřejmě nemůžu vzpomenout CO.

Takže tak letem světem. Pořídili jsme na zahradu bazén, neb jsem zhodnotila svoje šance brát děti někam k vodě jako velmi velmi malé až nulové. Oba je ve vodě neuhlídám a harcovat se někam na celý den k vodě se mi taky úplně nechce, takže jsem zavřela oči nad vlastním pohrdáním zahradníma bazénama a pokorně jsme napustili vodu.

Balíme na dovolenou, sice ještě úplně nevíme kam, ale někam určitě a snad i trochu k moři, ale zatím je to ve hvězdách. Nicméně odjet se chystáme v pátek, nejhůř v sobotu a dost možná přijde ke slovu i Čeněk, kterýho muž nachystal, udělal mu solární panel a vůbec ho po zimě dal do kupy.

Minulý týden bylo vzrůšo. Muž usoudil, že má angínu a jal se ji léčit česnekem. O smradu pomlčím. Nicméně si jím tolik shodil tlak, že když jsem ho našla popelavýho sedět ve sprcháči, nebyla jsem si jistá jestli neni mrtvej. Nahodily ho dva panáky slivovice, ale já se klepala ještě dvě hodiny.

Pizejska předvedla, že když v zimě blila v autě, nebyl to ojedinělý případ a obšťastňuje nás zcela pravidelně. Po cestě do Gennetu na ultrazvuk vyhodila snídani asi 500m před cílem cesty. Prozíravý muž, doma přihodil do tašky pyžamo (který má nejlepší leta za sebou), takže prohlídku novýho sourozence absolvovala v něm. Včera dokonce nevydržela ani popojetí po městě a než jsem našla u nemocnice parkovací místo, blila jak alík. Se na tu dovolenou začínám fakt těšit.

Na zahradě mi chcíply maliny. Jeden by brečel. Ale ledovýmu salátu se daří, první dávka hrachu je úspěšně sežrána, ředkvičky taky jdou (příště nutno zasadit méně hustě), špenát, brokolice, pórek, všechno vypadá dobře. Jen pastiňák s polníčkem jsou líný a trochu s napětím očekávám co bude z okurek. Jo a jahody máme hnusný, nevěřila bych, že můžou bejt tak nedobrý.