To, že Pizejska chodit umí, ale nechce, je zřejmé už tři měsíce. Pomalu jsem se smiřovala s myšlenkou, že zakoupíme kola, necháme jí je namontovat a budem ji jako kačenu tahat za sebou na provázku.
Dneska ji ale zřejmě přestalo bavit hrát si na princeznu Popones mě. Postavila se a přešla obývák z rohu do rohu, aby následně usoudila, že nazrál čas používat nohy k jejich primárnímu účelu a prostě chodí. Jen tak. Jako když se nechumelí.
Nám se Malušák rozchodil minulý týden. Po troškách, a jeho pozadí se už seznámilo z vejšky se snad každým čtverečním centimetrem naší podlahy, ale teď už přejde bez zakopnutí i práh do koupelny a schodek do ložnice a hlavěn konečně vychytal umění postavit se v prostoru sám i v botech, takže ho konečně nemusím poponášet na hřišti!
OdpovědětVymazat