Bylo to mnohem rychlejší, než jsem čekala. To, že je v dudlíku díra, jsem věděla už nějakou chvíli. Ale že to vezme tak rychlej konec..
V pátek jsme spali u Dědy, když dudlík zcela neočekávaně zvětšil svojí díru asi třikrát. Následkem toho, že už prostě nešel dudlat, ho dítko rvalo tak vehementně, až mu prostě urvalo celou tu velkou hlavu a bylo. Ano měla jsem v záloze novej. Pizejsová držela v každej ruce jeden, střídavě si je rvala do pusy a s řevem je zas plivala. Když konečně usnula, byla noc bez problémů. A zatím to tak zůstalo. Usínání je horší než bývalo, ale zabírá minuta nebo dvě hlazení po vlasech a spí. Přes den usíná bez problémů a v noci po kojení je to taky dobrý. Jen to první večerní usnutí je horší.
Takový nenadálý řešení je vždycky nejlepší :)
OdpovědětVymazatMáte někdo tip na nenadálé řešení, když Čičman nevisí na dudlících, ale na palci? Ten je, zdá se, nerozkousatelný a neztratitelný...:)
OdpovědětVymazatNemá. Já si, podobně jako Dee, cucala palec spolu s poškrabkáváním dvěma konci široké stužky o sebe tuším někdy do první třídy. Tos asi nechtěla slyšet, co...
Vymazatpsice, useknout palce? ale přemýšlím, jak by se to řešilo, kdyby čičman volně přešla na jiný prsty :-) slyšela jsem o zavazování ruky a navlíkání palcovejch rukavic, ale upřímně já bych do toho nešla.. tohle ti nezávidim
VymazatPsice, myslím si, že visení na palci (či jiných prstech) je asi to nejhorší, tohle stigma si nesu já. Dudlíky mi nikdy nechutnaly, zato mi chutnaly ukazováček a prostředníček na levé ruce. Časem jsem si vyvinula rituál na spaní, že jsem ty prsty na levé ruce cucala a pravou rukou sem škrábala na povlečení, tam, kde je látka zdvojená, jak je lem s knoflíky. Cucání a škrábání bylo blaho největší. Zbavila jsem se toho až někdy asi v osmi letech na škole v přírodě, kde měli hnusné povlečení se zavazováním, na kterém se nedalo pořádně škrábat (a od té doby si někdy zaškrábu, na takovém damaškovém povlečení je to slast, ale prsty už jsem nikdy cucat nezačala).
OdpovědětVymazatQuanti, Dee: nebudu zastírat, že mě vaše závislácké palcové historky dost děsí! Nejen teda kvůli Čičman, ale Žmur má zase úchylku, že se občas před spaním uklidňuje žvýkáním fleecové deky. Přičemž pravačka pěchuje deku do úst a levačkou si druhým cípem jezdí pod nosem a blaženě čichá. Říkala jsem si, že jde zcela jistě o velmi neškodnou a dosavadní činnost, než se tady Dee zmínila o těch osmi letech. To možná čekají Žmurovu partnerku dost nečekané výjevy, pokud budou mít v ložnici fleece...(ono se to teda nevztahuje čistě jen na deky, jako malý se vrhnul nějakému chlapečkovi po fleecové kapuci, co mu koukala z bundy, a žvýkal...ale je fakt, že tuhle živou kořist už venku neloví, snad už u toho zůstane)
OdpovědětVymazatMno, naše Anče jsme přeučili z palce právě na dudlík. A ten jí zatím necháme, má ho jen na spaní.
OdpovědětVymazata to vůbec neni špatný nápad..
VymazatPsice: Tak to tě též nepotěším. Má sestra si cucala palec až do puberty, myslím. Dalo rodičům hodně velkou práci ji to odnaučit, zkoušeli i palec pepřit a kdo ví co. Dokonce ho měla tak vyviklaný, že jej byla schopná dát do roviny s rukou (úplně vyvrátit)...
OdpovědětVymazat