Rozhodla jsem se ráz na ráz. Zavolala jsem do mateřskýho centra, který tu třikrát týdně provozuje cosi jako miniškolku a zamluvila jsem Čudleti na pátek místo.
Ve čtvrtek jsme společně všechno nachystali, k obědu s sebou si poručil květákový karbanátky, sbalil si holiny a v pátek ráno jsem ho v půl osmé budila (po hodně dlouhý době zase vím, jak tenhle čas vypadá na hodinách). Uznávám měla jsem trochu obavu, protože Čudle dětem moc neholduje.
Nicméně dopadlo to nadočekávání.
"Čudlí, tak já jdu ahoj."
"Čau a hlavně mi tu nech ty holinky."
Vzpomněl si na mě prý kolem poledne, protože začali chodit rodiče pro děti a prej je strašnej komediant.
Další kolo bude ve středu. Juch. I když juch. Už je tááák strašně velikej.
Takovýhle postupný zvykání si na školku je superpříprava, až bude třeba ho tam doopravdy a furt vodit. Bos.
OdpovědětVymazat