První noc v novém domě

Tak se to pěkně sešlo. Muž o víkendu předčasně oslavil třicetiny (ano, je strašně starej) a protože jsme nenašli vhodnější místo k oslavě než náš nový dům, nastěhovali jsme provizorní spaní a poprvé jsme spali doma. Noc byla vskutku krátká. Naspala jsem celý Pizejsovou přerušovaný tři a půl hodiny, což po předchozí noci, kdy jsem spala dokonce čtyři nebyla žádný sláva, ale přesto jsem vstávala vcelku vyspaná.

Máme položené koberce a z větší části vymalovaný kuchyňoobývák. Zítra chci uklidit koupelnu a ráda bych do ní sestavila skříňky, který jsem nakoupila v úterní hurá akci v Ikea. Ne že bysme za koupelnový nábytek před dvěma rokama nedali dva průměrný platy, ale naše nová koupelna nám svojí velikostí (spíš asi maličkostí) neumožní umístit ani jeden původní kus. Ale tak do budoucna budou koupelny stejně dvě, tak už jsem vybavený.

Dovezla jsem si taky regály místo skříní, protože s našema vestavnýma se nejspíš rozloučíme. A koupila jsem spoustu jiných věcí. Tentokrát jsem se ovšem přesně držela seznamu, protože je potřeba pořídit tolik věcí, že člověk nestačí vytahovat peněženku.

Těším se. Přesto na mě chvílema padá splín, protože když vidím tu práci, ty investice, který jsme udělali, protože jsem si mysleli, že je to "nafurt". Všechno co jsme si pořizovali jsme vybírali srdcem, nikoli peněženkou a můžem se jít tak maximálně klouzat, protože jsou to většinou věci nepřenosný (podlahy, okna, obklady, zateplení..). Já vím jde o materiální věci, ale i tak. Na půdě se udělala spoustu práce, už je tam prakticky nachystaná ložnice, střešní okno jsme do ní nechali dát teď na jaře. Kdybysme neinvestovali sem, ale rovnou do nového, mohly by už být zaplacené tak dvě třetiny domu. Místo toho je nechutná suma v háji a my máme na krku hypotéku. Juch. Já vim, když jde o prachy, jde o hovno, ale nemůžu říct, že mě to nesere.