Jsem votrava votravná. Ale ZÍTRA už zítra. Přijede pán s paní majitelkou, podepíšeme papíry, požádáme na katastru. Juch.
Já se tak strašně moc těšim a plánuju a těšim se na zahradu a vůbec na všechno. Připadám si jak děcko před Vánoci a stojí mě strašný úsilí s tím pořád dokola neotravovat okolí.
Předpokládám, že vzhledem k tomu, že paní tu už nějakou chvíli nebydlí a dům je vystěhovaný, tak nebude mít problém s tím, že začneme pomalu škrábat zdi, posečeme zahrádku, porazíme ty dvě nepěkný túje a speciálně já se tam budu chodit kochat ještě dřív, než bude hotový přepis nemovitosti.
Myslim, že zítra se budu od brzkého rána převalovat v posteli a nebudu moct dospat.
vsak se dockas :-)) moc Ti to preju, zaslouzis si to!!!
OdpovědětVymazatdíky :-)
Vymazat:-)) Těšení je na všem nejkrásnější. Já na dům asi mohu zapomenout - drahá polovička stavět nechce a u koupě něčeho staršího se děsí rekonstrukce a nákladů na topení:-D Ale třeba mi jednou projde alespoň nějaká řadovka:-D
OdpovědětVymazatjá bych původně radši stavěla, ale teď jsem ráda, že je to tak, jak to je, dům je nádherný, má duši a jako plus vidím i to, že kvůli nám nebylo třeba měnit ornou půdu na stavební parcelu
VymazatTo se mi líbí!:-) Pamatuji si že jsem ve škole argumentovala tím, že nemůžeme všichni bydlet v rodinném domě a příliš se u nás betonuje. Potom jsou povodně, protože voda se nemá kam zasakovat atp. Učiteli se to tehdy moc nelíbilo - zrovna stavěl. Vylítl na mě s argumentem, kde bydlím - byla jsem z vesnice a rodiče měli rodinný dům. To pro něj bylo jako satisfakce. Jak je starý, případně že od té doby jsou se různé podmínky změnily ho nějak nebralo:-D
Vymazattyjo, jak bych dům strašně nechtěla, tak tohle těšení je skoro až nakažlivé :))
OdpovědětVymazat