Když jsem kdysi dávno zjistila, že cesta k podnikatelovo tetě vede ne úplně daleko od Ležáků, začali jsme plánovat výlet. A plánovali jsme. A plánovali. A bylo nám to k ničemu, neb to pořád nevycházelo.
Až teď. Přiznávám, že hlavně proto, že byla po cestě objížďka prakticky přes Ležáky. Trefili jsme akorát 70.leté výročí (což jsme nevěděli) a byla jsem moc ráda, že jsme dorazili až odpoledne, protože jsme nebyli nijak extra oblečený a asi bysme působili trochu nepatřičně.
Nicméně bylo to zajímavý. Člověk prochází mezi hrobodomy a přemýšlí, jak to tu asi kdysi vypadalo, jak je to hezký a útulný místo na malou osadu. Rybník, potok, les.. Překvapilo mě, že Ležáky byli tak malá ves. Osm domů. To jsem nevěděla. Jsem ráda, že jsme tam byli.
na me podobne (ale asi vic depresivne) zapusobil kdysi Terezin.... opravdu sok pro me
OdpovědětVymazatTerezín teprve chystáme, snad na něj dojde v průběhu srpna, my celkově ten sever od prahy nemáme moc projetej, je to z ruky :-(
VymazatPřed pár dny jsme byli v Osvětimi...necháme to trochu uležet a ráda bych viděla i Ležáky
OdpovědětVymazatjá byla v asi 13 letech v Dachau, Osvětim je taky na plánu a celkově Polsko, ale ono je tolik míst, kam bysme chtěli
Vymazat