Vánoce

Jsem celá ve Vánocích. Máme výzdobu. Mám většinu dárků. Těším se. Neuklízím a nepeču. Vyjma perníčků (který jsou luxusní a skoro snědený) a nějakého raw cukroví, kteér jsem dělala včera. Muž má od dneška volno (na to jsem zvědavá velmi, protože když se něco může podělat, tak s to podělá). S dětma jsme v pátek po školce jeli vybírat strom, Čudle si vybral tn nejkřivější smrček v celých Jižních čechách, takže když jsme ho včera s mužem štelovali do stojanu, dost jsme se zapotili, ale zvádli jsme to na jedničku. Vyzvedli jsme děti u dědy a pak už jsme jen krámovali ozdoby, pili vaječňák a užívali si svítících dětských očí. To, že nám stromek zabírá většinu pidi obývacího koutu nikomu nevadí a že někde za větvema je schovaná televize už vůbec ne.

Pizejska pořád chodí a opakuje "už se těším na Ježíška". Přeje si koloběžku a kasičku kočičkovou a panenku. Škub je to pumpa. A Čudle touží po závodnim autu do sněhu a jeřábu. Mám pocit, že Ježíšek je mu tak nějak jedno, asi se neslučuje se světem, ve kterym naše dítko žije. Jediný co ho baví jsou vánoční svítící ozdoby (ovšem čistě po technický stránce).

Mám radost, že je to u nás takový hezký klidný. Neuklízela jsem a ani to neplánuju neplánuju, jen zlikviduju binec z komody (a když ne, tak se to nepřeskočí). A pak už nic jen nekonečný hraní her, čtení a sledování pohádek, výroba adventního věnce (já vím, ale on by opadal) a úplně nejvíc se těším až půjdeme zdobit stromeček do lesa pro zvířátka. Advent se u nás táhne asi jako sladký med, beze spěchu a strašně příjemně.

letošní první vánoční poznatek - máme naprosto nevyfotitelný strom :-))

Kdybysme se náhodou do Vánoc už nečetli, tak vám všem přeju krásné Vánoce a ať se vám splní všechna tajná přání.

Zub

Zubní téma je tu poměrně časté. Tentokrát se ovšem netýká mě. Dnes přišla věc velmi nečekaná. Čudleti se kýve zub. Jsem z toho solidně vyplesklá, neb tomu malýmu chlapečkovi přece ještě nemůžou padat zuby.

Zrovna před dvěma týdny se  mě ptal, kdy mu budou padat zuby a já mu bláhově vysvělila, že to si ještě chvíli počká. Tak asi nepočká. A já se budu muset asi smířit s tím, že už není úplně mrňavej.

Letem světem

Už dlouho jsem neměla chvíli, abych něco zaznamenala a tak dneska jen rychle a jednoduše.

Září
- Výšlap na Sněžku a na Černou Horu. Byla jsem na nás maximálně pyšná, protože se třema dětma a vůbec. Čudle mělo energii na rozdávání (ne tak my), poskakoval a poletoval. Pizejska se nesla v krosně a Škub jsem nesla v manduce. S tímhle výletem souvisí i poznatek, že v Jánských lázních jsou VELMI protivní lidé.
- Na poslední chvíli jsem se přihlásila na kurz homeopatie a jeden víkend v měsíci se vzdělávám. Je to velmi náročné na logistiku (a ranní vstávání mě zabíjí, jenže noční kojení mi znemožňuje zůstávat v práglu přes noc), ale zatím to dáváme.
- Rozjeli se kroužky, školka a všechen ten shon a já bilancuju co je pro naše děti vlastně dobrý.
- Asi mě ožehlo poslední slunce, protože jsem navrhla, že plánované zvětšení naší mikrozahrady nebude a místo toho na místě garáže vybudujeme prodejnu, takže nutíme řehtat úředního šimla a žádáme stavební povolení.
- Udělali jsme poslední chybící strešní okno na půdě, konečně je tam pořádně vidět.
- Prožila jsem zprostředkovaně porod s kamarádkou a je mi strašně smutno z toho, jak ona má pocit, že jí ty doktoři pomohli a bez nich by to nešlo. Přitom kdyby ten porod nepodělali hned na začátku, nemuseli by jí nejspíš pomáhat. Ale ona je spokojená a mě nezbývá než mlčet.

Říjen
- Jednu sobotu jsme vyrazili na výlet do techmanie do Plzně. Sami. Teda se Škub, ale jedno dítě žádný dítě. Nakonec jsme rozhodli někde přespat a druhý den to natáhnout do Varů a do Sokolova. Nepochybně jsme tam ráno v té kose působili velmi nepatřičně, neb jsme měli na sobě akorát trička. Zbyla i chvilka k návštěvě vánočního domu, ale ten si zaslouží samostatný příspěvěk.
- Se stavebním povolením to nebude jen tak, protože náš dům je vedený jako s garáží a tak je třeba zachovat jedno parkovací místo na pozemku.
- Nechávám často Čudle doma ze školky, mám pocit, že sourozenecký vztah je mnohem víc než školka. Na druhou stranu Pizejska chodí do školky jednou týdně a kdyby bylo na ní, chodila by denně. Dost možná by brala i internátní školku.
- Přišla Manduca a Ergo, nemohla jsem se rozhodnout co bude lepší. Vyhrála Manduca.
- Výlet do Práglu na Noemovu archu. Čudle ukazuje na obří vycpaninu losa a huláká "Mamíí, podívej to je obrovskej losos". Jsem naprosto fascinována jak jsou v muzeu všichni, milý, úžasný a ochotní.
- Proving homeopatického léků, který mi dal naprosto nevyčerpatelnou energii. Což se zrovna ten víkend tolik hodilo. Škub i Čudle měli narozky. Jeden v sobotu a druhý v neděli. A já? Samozřejmě víkend v Praze. Všechno související s nedělní dvojitou oslavou jsem chystala v noci ze soboty na neděli. Skončila jsem v pět. Vysprchovala jsem se, nakojila dítě a hurá autem do Prahy. Byla jsem naprosto fresh. Víc takových provingů.
- Muž začal realizovat garáž na kola. Momentálně jí chybí jen střecha a vrata. Zedníci nám zateplili východní stranu domu a pán přes okna dovezl škatuli na předokenní žaluzii, která nám zmenšila okno, protože původně jsme chtěli roletu a ta má škatuli menší. Zbylá dvě okna budem muset asi přehodnotit.
- Zvažuju, že přestanu chodit na gymnastický míče, neb jedna matka tam má naprosto nevychovanýho spratka a to neni na moje nervy.
- Návštěva u známých, která mi výrazně zvedla mateřské sebevědomí. Nemáme naklizeno, ale naše děti nesedí 5hodin denně (bez nadsázky) u počítače a to se počítá.

Listopad
- Máme stavební povolení. Euforie ovšem netrvá dlouho, protože nám na něj napsali špatný číslo popisný. I tak je už objednán bagr, který nám vedle baráku vyhrabe kráter.
- Svatomartinský lampionový průvod. Sama akce nebyla nijak epesní, ale to, že "donutila" rodiče strávit společný čas s dětmi a ještě venku, je samo o sobě super. Bylo by ovšem super, kdyby rodiče na dětské akce netahali psi a nehulili dětem pod nosy, ale tak nemůžu mít všechno.
- Na bazaru jsem objevila kostky svýho dětství a už netrpělivě vyhlížím pošťačku.
- Opět návštěva sloužící k pozvednutí sebevědomí. Děti máme proto, abysme s nima byli a abysme měli společný zážitky. Nemáme je proto, abysme je odkládali k babičkám prakticky neustále kdykoliv je to možné.

Od září jsem začala zase číst a vůbec nechápu, proč jsem to neudělala už dávno. Až teď mi došlo jak moc mi to chybělo.

Uff, snad jsem to dohnala, zapsala to nejdůležitější a do budoucna se snad polepšim :-)

Když děti nejsou doma

Následující týden jsme proflákali doma, bylo pod mrakem a tak jsme nedělali prakticky nic. Nějaký šolíchání na zahrádce, praní a ani jsem nevěděla jak, ale byla sobota a bylo třeba děti (dvě) odlifrovat na týden s babičkou.

Na ten týden jsme měli velkolepé plány. Tedy hlavně muž. Toužil po Dánsku. Já koneckonců taky. Bohužel se situace v kanceláři nevyvrbila úplně podle představ a tak bylo třeba změnit plány. A to pěkně od podlahy, takže jsme si místo dovolený naordinovali týden dřiny na baráku. Škub nám celý týden dělala z kočárku stavební dozor. Všude je rozděláno a nic hotovo, (což mě vytáčí, ale bohužel všechno souvisí se vším). Příští týden nás čekají betony a zateplení jedný stěny domu. Na zahrádce, zbývá čelní stěna garáže a čeká na stavební povolení, abysme mohli strhnout i tu, protože prádelna, přístěnek za ní a velká část garáže patří dávné minulosti. Takže za týden dětské nepřítomnosti jsme zbourali co šlo :-) i to je cesta.

Pak se vrátili miláčkové, užili jsme si poslední dva dny prázdnin a zase jsme naskočili do normálního režimu. Teď ještě posháním nějaký kroužky a už to pošlape jako hodinky. Musim přiznat, že jsme moc ráda, že má Čudle před sebou ještě dva roky školky, protože se na úvazek v podobě školy necítím.

Pavoučí dům

Prázdninová komprese 2

Naposled jsem skončila před odjezdem na pronajatou chalupu. Ten týden byl až děsivej. Dům byl na samotě u lesa. Nijak extra udržovaný, viděla jsem největší pavouky ve svym životě. Nejhnusnější byl nepochybně Ludva v odpadkovym koši na záchodě. Nebyla jsem takovej frajer, abych ho tam nechala, takže jsem ho zneškodnila asi ze tří metrů nějakym postřikem na vosy. Zbytek pobytu jsem kontrolovala jeho mrtvolku, protože na to abych ho vynesla ven jsem neměla koule. Pavouků bylo opravdu hodně, vždycky odněkud skočil, nejčastěji z okna, když jsem ho otvírala. První den jsem jich zabila 37 a pak jsem přestala počítat. Do kolika pavučin jsem se zamotala vám neprozradím, ale v půlce pobytu jsem měla pocit, že se ze mě stane obří kokon. Díky bohu další zvířátka, který s náma žily nebyly blechy ani štěnice. Výběr se omezil na potravinový moly, hejna komárů a mravence.

Šicí stroj nezahálel. Ušila jsem potah na miminčí peřinu (Škub je naše první dítě, který disponuje dětskou peřinou). Pokračovala jsem potahem na dětský houpací křeslo (který jsem přitáhla ze sběrňáku) a budu ho muset předělat, protože teprve, když jsem ho došila, tak mě napadlo jak to udělat mnohem líp. Ušila jsem Pizejsce šaty a udělala jsem několik střihů na bosoboty, ale ještě jsem nenašla tn správnej.

Taky jsem stihla ztratit dvě stovky po cestě na nanuka. Ještěže jsem měla pár drobných na kočáře, protože do prvního obchodu to byly tři kiláky a nejsem si jistá, co by miláčci řekli na to, že jdem zpátky aniž si cokoliv koupíme.

Každopádně, bylo to vzrůšo. Třeba když jsem se dívala sama venku jak padaji hvězdy a v roští pořád něco šustilo a já byla posraná až za ušima, co kde vyběhne a odtáhne mě to do nory. Ale užili jsme si to a to je hlavní.