Jsem odchovaná Hurvínkem. Postupně jsem nasbírala cca 30 audio kazet. Něco málo do sbírky přihodil i Podnikatel, takže nezbylo než zakoupit kazeťák, protože ani ve svym věku jsem se nějak nemohla s Hurvínkem rozloučit.
Je nad slunce jasný, že jsem čekala na příležitost, abych mohla Čudleti tuhle radost ukázat. Jak velká to byla chyba se ukázalo poměrně záhy.
Naše vcelku milé dítko pochytilo takový věci, že se nestačim divit a někdy i stydět. Když na Netopejrku zalezlou pod regálem hulákal "ty HUSO, kam to lezeš??", tak jsem se smála. Když pak hulákal "babičto, ty huso!!" už mi moc do smíchu nebylo. Až o dva týdny později jsem zjistila, odkud vítr fouká.
Další perličkou je "co je zase, maminto" vysloveno naprosto pohrdavě a používané nejčastěji, když vidim rudě, protože má dítko průser. Vzteky zařvu "ČUDLE!" a odkudsi se ozve "co je zase maminto".
A ještě tu máme hezky konejšivě pronesený - "to víš, že joo, maminto" a je z toho slyšet podtext - hlavně už dej pokoj. Slyším to každý večer, když ležíme v posteli a já mu říkám, že ještě chvilku a pak půjdu- "ale to víš že jooo, mamintoo"..
Dost často bavíme lidi v obchodech a kdekoliv jinde, protože dítko kupodivu přesně ví, kdy co vytáhnout. Naštěstí jsme zatím ve fázi, kdy ještě nepadaji sprostý slova a ani zatím neřešíme, jak se vyráběji děti. Ale tuším, že bude veseleji.
Kafe krize
Klasický mletý kafe nekupujem a ani ho nikdo z nás nepije. Vyjma mě těhotné.
Začalo to kdysi, když bylo Čudle ve výrobnim procesu a můj tatínek si udělal klasickýho turka. Toho večera jsem vypila tři. Pár týdnů jsem odolávala a pak jsem zakoupila vlastní pytlík kafe domů. Ovšem nikoliv proto, abych ho podle návodu spařila horkou vodou. Prachsprostě jsem ho žrala po lžičkách. Pak jsem si začala kupovat nemletý kávový zrna. Těma jsem se cpala i po porodu. A najednou to zmizelo. Vcelku jsem si oddechla.
Jenže i druhej výrobní proces dítěte je nějak kofeinově náročnější a zhruba ve stejné době to opět přišlo. Opět s náma bydlí mletý kafe a sklenice s ním stojí jako hezký zátiší na stole u počítače, protože tam se vyskytuju nejčastěji.
Minulý týden ovšem přišla bída na kozáky. Kafe jsem dojedla a hrdinsky jsem nový nekoupila, neb jsem usoudila, že to množství, který dokážu sníst je nenormální a nad mez únosnosti. Jakej jsem slaboch se ukázalo hned večer, kdy jsem tu chodila jak lev v kleci tak dlouho, až jsem zcela nedisciplinovaně rozpárala kapsly do pressovače a bez uzardění jsem obsah sežrala.
Začalo to kdysi, když bylo Čudle ve výrobnim procesu a můj tatínek si udělal klasickýho turka. Toho večera jsem vypila tři. Pár týdnů jsem odolávala a pak jsem zakoupila vlastní pytlík kafe domů. Ovšem nikoliv proto, abych ho podle návodu spařila horkou vodou. Prachsprostě jsem ho žrala po lžičkách. Pak jsem si začala kupovat nemletý kávový zrna. Těma jsem se cpala i po porodu. A najednou to zmizelo. Vcelku jsem si oddechla.
Jenže i druhej výrobní proces dítěte je nějak kofeinově náročnější a zhruba ve stejné době to opět přišlo. Opět s náma bydlí mletý kafe a sklenice s ním stojí jako hezký zátiší na stole u počítače, protože tam se vyskytuju nejčastěji.
Minulý týden ovšem přišla bída na kozáky. Kafe jsem dojedla a hrdinsky jsem nový nekoupila, neb jsem usoudila, že to množství, který dokážu sníst je nenormální a nad mez únosnosti. Jakej jsem slaboch se ukázalo hned večer, kdy jsem tu chodila jak lev v kleci tak dlouho, až jsem zcela nedisciplinovaně rozpárala kapsly do pressovače a bez uzardění jsem obsah sežrala.
Jména
Bojujem o jména. Neni to vůbec jednoduchý. Nějak se nám nic nelíbí. Nicméně pevně doufáme, že jednou budeme mít dvojčata holky neb jména Gudrun a Heidrun jsou naprosto nepřekonatelný a nevíme co dřív :-)
Už už jsme měli čtyři jména v úzkym výběru s tím, že se rozhodneme až po porodu podle xichtu. Jenže jsme oba nějak měli pocit, že ani jedno neni to ono. Nerozumně jsem půjčila v knihovně jména od Knappový tzn. všechny povolený v Čechách a to byl nápad... 30 000 hesel - ani mě nebaví tím listovat.
Kupodivu máme stejnej problém jako s Čudletem. Holčičích jmen je dost, ale klučičí kulhaji. Nijak se nám nelíbí všichni ty Lukášové, Martinové, Karlové a Petrové, ale nic zajímavého a neúchylného nemůžem najít. A to jsou všichni kolem přesvědčení, že to bude opět kluk. Nu uvidíme.
Už už jsme měli čtyři jména v úzkym výběru s tím, že se rozhodneme až po porodu podle xichtu. Jenže jsme oba nějak měli pocit, že ani jedno neni to ono. Nerozumně jsem půjčila v knihovně jména od Knappový tzn. všechny povolený v Čechách a to byl nápad... 30 000 hesel - ani mě nebaví tím listovat.
Kupodivu máme stejnej problém jako s Čudletem. Holčičích jmen je dost, ale klučičí kulhaji. Nijak se nám nelíbí všichni ty Lukášové, Martinové, Karlové a Petrové, ale nic zajímavého a neúchylného nemůžem najít. A to jsou všichni kolem přesvědčení, že to bude opět kluk. Nu uvidíme.
Včera u nás byla porodní asistentka. Bylo to hrozně fajn. Seděli (leželi) jsme všichni v naší posteli, omakali jsme Pizejsovi hlavu, zadek, záda a poslouchali jsme srdce. Čudle se tvářilo děsně rozumně, ale jen chvíli. Pak jsme probrali pár drobností a PA odjela.
Večer jsem o tom všem zas přemýšlela a je mi docela líto, že to nelze nějak legálně sfouknout doma, neb porodnici stále vybranou nemáme.
Večer jsem o tom všem zas přemýšlela a je mi docela líto, že to nelze nějak legálně sfouknout doma, neb porodnici stále vybranou nemáme.
Tak nevim, na co jsem se těšila
aneb kdybych to byl býval věděl....
Doktor usoudil, že dnes bez injekce, aby to do mě zbytečně nepral. Když mi čistil ty kanálky třetim rejpátkem, regulerně mi tekly slzy. Snažil se mi to teda obstřikovat něčim mrtvícim, ale mělo to stejnej efekt jakoby to lil na zem.
Když mi tam strkal vložku, nebylo mi nejlíp, spocená, mžitky před očima.. Poslední kapku tomu dala vzmřímená poloha a já se hezky sesula k zemi. Naštěstí zpátky na křeslo.
Cestu zpátky jsem odřídila víceméně po paměti na nouzovej režim a nadávala jsem, že jsem hrdinsky odmítla možnost vlastního řidiče.
A za dva týdny co? Ano, repete.
Doktor usoudil, že dnes bez injekce, aby to do mě zbytečně nepral. Když mi čistil ty kanálky třetim rejpátkem, regulerně mi tekly slzy. Snažil se mi to teda obstřikovat něčim mrtvícim, ale mělo to stejnej efekt jakoby to lil na zem.
Když mi tam strkal vložku, nebylo mi nejlíp, spocená, mžitky před očima.. Poslední kapku tomu dala vzmřímená poloha a já se hezky sesula k zemi. Naštěstí zpátky na křeslo.
Cestu zpátky jsem odřídila víceméně po paměti na nouzovej režim a nadávala jsem, že jsem hrdinsky odmítla možnost vlastního řidiče.
A za dva týdny co? Ano, repete.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)