Loni jsem pekla odpůlky listopadu. Letos jsem ještě nezadělala.Věnec nemáme. Jediný co by naznačovalo, že víme o existenci Vánoc je JEDNO vyzdobené okno, ozdobené barborky ve váze a adventní kalendář, ze kterýho se pomalu stávají trosky.
Na druhou stranu, mám za sebou značnou část generálního úklidu, neb v pátek se budeme účastnit Gymplaččinýho plesání a potřebuju hlídat Pizejsku. Los padl na Drbnu, ale jelikož nedostala svoje krycí jméno náhodou a její záběr, KDE co vyblije je opravdu ohromující, bylo nutné umírnit stěhovací chaos a tak. Mohlo by mi to být jedno, ale že by si široko daleko museli povídat babky o tom, že mám na okně stále primalex (ano, umyla jsem to okno) a komoda neni vidět, protože na ni odkládáme kde co, od šroubků a matek po sladkosti od mikuláše, který chci dítěti zapřít. To že mi prolustruje nejspíš skříně a proleze barák od sklepa po půdu je holt daň zato, že vím, že o dítku bude dobře postaráno.
Vybírám poslední dárky, který jsou třeba z netu. V první řadě fotokalendáře pro mužovo rodiče. Považuju je za strašnej kýč, ale jim udělaji radost. Našim nechám udělat pět fotek do rámečku. Pizejsce bych chtěla objednat kočárek, kterej ještě zvažuju, protože místa nemáme nazbyt a nejradši bych to nechala až k narozkám, ale co jí sakra dáme pod větev, aby Čudlík neřekl?
Když jsme v září kupovali dar Čudlovi, netušili jsme, že jsme pořídili letošní vánoční hit. Takže budeme mít pravé reklamní Vánoce, neb pod stromem bude auto na dálkový ovládání, který "stáče i do bazénu maminto".
Juch.
Horké chvilky
Včera jsem spáchala hurá akci Ikea. Bylo potřeba vrátit věci, který jsme nepotřebovali a nakoupit pár drobností.
Po cestě domů mi nějaký milý pán připravil perný chvilky. Na dvouproudovce jsem dojela auto v levym pruhu, nikde nikdo, najela jsem si k prostředku, aby pochopil, že by se měl zařadit vpravo. Nic. Inu, tak příště.
Jel podivně, jakmile jsme překročili osmdesát, přibrzdil na padesát. Před Benešovem jsem ho zkusila předjet znovu. Drze jsem na něj dokonce blikla dálkovýma, odměnou mi bylo brzdový světlo. Inu dobrá.
Provoz zhoustl a my jeli stále podivně, auto si udržovalo cca 50 metrů odstup od aut před sebou a vlekli jsme se maximálně šedesátkou a začali jsme dělat kolonu. Před Voticema jsme přidali na stodeset. Juch.
Následovalo však rudo předemnou, (podotýkám, že před pánem stále těch 50 metrů místa) začala jsem taky přibržďovat, když mi došlo, že on nepřibržďuje, ale regulérně zastavuje. Můj plechový koník má ovšem o tunu víc, než pelech onoho pána.Ve zpětnym zrcátku se rychle přibližovaly světla kamionu. O hmotnosti plechovýho oře co mi funěl na kufr tedy netřeba polemizovat. V protisměru hustý provoz. Kamion vyhodil výstražný, protože tušil, že bude veselo. Já se začala regulérně bát. Rychle jsem obhlídla škarpu, nebylo to nejhorší. Nezbyla jiná možnost než hup do ní. Nacpali jsme se úplně doprava, jeli jsem dost na křivo, ale ustáli jsme to. Auto před námi přidalo a bylo v prachu.
Ve Voticích jsem zastavila u Lidl a řvala jsem jak želva. Bojila jsem se strašně.
Po cestě domů mi nějaký milý pán připravil perný chvilky. Na dvouproudovce jsem dojela auto v levym pruhu, nikde nikdo, najela jsem si k prostředku, aby pochopil, že by se měl zařadit vpravo. Nic. Inu, tak příště.
Jel podivně, jakmile jsme překročili osmdesát, přibrzdil na padesát. Před Benešovem jsem ho zkusila předjet znovu. Drze jsem na něj dokonce blikla dálkovýma, odměnou mi bylo brzdový světlo. Inu dobrá.
Provoz zhoustl a my jeli stále podivně, auto si udržovalo cca 50 metrů odstup od aut před sebou a vlekli jsme se maximálně šedesátkou a začali jsme dělat kolonu. Před Voticema jsme přidali na stodeset. Juch.
Následovalo však rudo předemnou, (podotýkám, že před pánem stále těch 50 metrů místa) začala jsem taky přibržďovat, když mi došlo, že on nepřibržďuje, ale regulérně zastavuje. Můj plechový koník má ovšem o tunu víc, než pelech onoho pána.Ve zpětnym zrcátku se rychle přibližovaly světla kamionu. O hmotnosti plechovýho oře co mi funěl na kufr tedy netřeba polemizovat. V protisměru hustý provoz. Kamion vyhodil výstražný, protože tušil, že bude veselo. Já se začala regulérně bát. Rychle jsem obhlídla škarpu, nebylo to nejhorší. Nezbyla jiná možnost než hup do ní. Nacpali jsme se úplně doprava, jeli jsem dost na křivo, ale ustáli jsme to. Auto před námi přidalo a bylo v prachu.
Ve Voticích jsem zastavila u Lidl a řvala jsem jak želva. Bojila jsem se strašně.
Zdravé cukroví
Už před dvěma týdnama jsem pokukovala po kurzech vaření s tématem obiloviny, jenže vzhledem ke všednímu dni nebylo reálné se na čtyři hodiny zbavit dětí. Takže páteční odpolední kurz jsem si nenechala utéct. Tématem bylo zdravé cukroví s tělu prospěšnými cukry. Sladké pro mě nebylo úplně lákavé, ale brala jsem to i jako útěk od dětí, takže jsem šla.
Bylo to zajímavé o tom žádná. Hlavně z hlediska povídání o zdravých cukrech, protože cukroví samo o sobě mě moc nenadchlo. Většina těst byla předpřipravená a uplácat z nich nějaký tvar mi nepřišlo nijak zásadní k učení. Dělali jsme dvě polevy - respektive přihlíželi jsme, a z toho se lektorce jedna drcla (já vím, stane se, ale i tak... )
Určitě kurz obohatí náš letošní vánoční stůl, ale měl rezervy, špinavou práci za nás udělali jiní, těsta byla hotová a ohřívání obstarala lektorka. Na nás zbylo akorát nakrájet sušené ovoce do marokánek, jinak jsme většinu času jen koukali, ocenila bych, kdyby to bylo opačně a lektorka jen koukala pod ruce nám. Ale tak snad příště
Bylo to zajímavé o tom žádná. Hlavně z hlediska povídání o zdravých cukrech, protože cukroví samo o sobě mě moc nenadchlo. Většina těst byla předpřipravená a uplácat z nich nějaký tvar mi nepřišlo nijak zásadní k učení. Dělali jsme dvě polevy - respektive přihlíželi jsme, a z toho se lektorce jedna drcla (já vím, stane se, ale i tak... )
Určitě kurz obohatí náš letošní vánoční stůl, ale měl rezervy, špinavou práci za nás udělali jiní, těsta byla hotová a ohřívání obstarala lektorka. Na nás zbylo akorát nakrájet sušené ovoce do marokánek, jinak jsme většinu času jen koukali, ocenila bych, kdyby to bylo opačně a lektorka jen koukala pod ruce nám. Ale tak snad příště
A tady to taky uřezám
Před dvěma týdnama jsme se sbalili a vyrazili k Dědovi, aby mužská část rodiny vybila energii v lese. Čudle týden dopředu mluvilo o tom jak bude se Starym dědou řezat stromy motorovou pilou. Chtěl "uřezat" každej strom, kterej jsme kde potkali a jen těžko se mi vysvětlovalo, že takhle to nefunguje.
V lese pak dítko sbalilo pilu (nikoli motorovou) a poodešlo od zbytku výpravy. Asi dvacet minut o něm nikdo nevěděl, když se ozvalo zavrzání a prásk a dítko hrdě máchalo pilou nad čerstvě uříznutým stromem. Mluví o tom dodneška a z celé duše touží po vlastní motorové pile. trochu se obávám co z něj bude, ekologové by s něj radost neměli.
V lese pak dítko sbalilo pilu (nikoli motorovou) a poodešlo od zbytku výpravy. Asi dvacet minut o něm nikdo nevěděl, když se ozvalo zavrzání a prásk a dítko hrdě máchalo pilou nad čerstvě uříznutým stromem. Mluví o tom dodneška a z celé duše touží po vlastní motorové pile. trochu se obávám co z něj bude, ekologové by s něj radost neměli.
Taková malá KRIZIČKA
Všechno jde od desíti k pěti (aspoň, že ne od pěti k nule, pořád zbývá manipulační prostor), mám pocit, že selhávám na všech frontách.
Čudle mi skáče po hlavě, neb v téhle zimě je nereálný strávit půlku dne venku, takže energie se hromadí... Kdyby strčil prsty do zásuvky, mohl by dodávat do sítě. Pizejsová řve, řve a už jsem říkala, že řve? Hledám všechny možný příčiny a nenacházím lautr nic.
Chodíme dvakrát týdně do bazénu, tak to je aspoň nějaká záruka, že ten den budou do půlnoci oba spát. Po půlnoci děj se vůle koho chceš.
S mužem si jdem po krku, kvůli naprostým banalitám a je to strašně únavný. Pro všechny. Ale momentálně nemám ponětí, co udělat pro to, aby se to porovnalo.
Doma bordel, balkonový okno stále od primalexu (já vím, já vím) a já neschopná cokoliv udělat. Potřebovala bych asi proplesknout, abych začala fungovat. Ach jo.
Čudle mi skáče po hlavě, neb v téhle zimě je nereálný strávit půlku dne venku, takže energie se hromadí... Kdyby strčil prsty do zásuvky, mohl by dodávat do sítě. Pizejsová řve, řve a už jsem říkala, že řve? Hledám všechny možný příčiny a nenacházím lautr nic.
Chodíme dvakrát týdně do bazénu, tak to je aspoň nějaká záruka, že ten den budou do půlnoci oba spát. Po půlnoci děj se vůle koho chceš.
S mužem si jdem po krku, kvůli naprostým banalitám a je to strašně únavný. Pro všechny. Ale momentálně nemám ponětí, co udělat pro to, aby se to porovnalo.
Doma bordel, balkonový okno stále od primalexu (já vím, já vím) a já neschopná cokoliv udělat. Potřebovala bych asi proplesknout, abych začala fungovat. Ach jo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)