Gymplačka přitáhla kolem čtvrté ranní společensky velmi unavena. Ráno byla zelená jak sedma. Sem tam se přitulila k záchodový míse a nakonec si vzala kýbl a usadila se na terase. Čudle jí bylo stále v patách.
Seděli si tak na dece, když Gymplačka zanořila hlavu do kýblu. Čudle ji pohoršeně sledovalo.
"Gymplačko?! proč to pliváš?? proč si to jedla, když to potom pliváš?!"
Lehce se nedaří
Bytem vládnou soply, protivná nálada a všudypřítomný hromady prádla, který nemůžu vyprat, neb nemám kde sušit.
Děti se rozhodly, že budem hrát na lazaret. Je to otravný, oba sopleji a aby se neřeklo, tak symbolicky kašlou. Pizejsová huláká jak na lesy, jen spatří odsavačku. Čudle odmítá pochopit, že je kosa a těžko bude nastydlej chodit v kraťasech a tílku. O tom, že by se napil teplýho čaje si můžu nechat jen zdát (a to mám za to, že jsem ho od mimina učila pít vodu).
Oba jsou protivný a pofňukávaji, samozřejmě jen do doby než najdou nějakou záškodnickou činnost. Jako třeba ožírání adaptéru od noťase (pizejsová), v tomhle případě trvalo ticho jen do momentu, než dostala pecku, pak řvala jak turek. Nebo malování modelínou na jídelní lavici (sem ti to tady namalovat, maminto). To maji pak elánu na rozdávání.
Dneska jsem hodlala využít toho, že nemůžem ven a slavnostně jsem snosila z půdy a ze skříní všechno oblečení po dětech, že to jako dovleču na blešák a prodám. Všechno jsem poctivě přetřídila, olepila cedulkama s velikostí a cenou, narovnala do obrovskýho kufru a následně jsem zjistila, že místa na blešáku jsou už MĚSÍC beznadějně plný. Prej přijďte si na jaře. Co budu dělat na jaře s kufrem zimního oblečení mi pani ovšem neporadila.
Napsala bych, že mi přetejká koš na špinavý prádlo, ale neni to ten správnej výraz, protože špinavých hadrů je tolik, že co jsme se vrátili z dovolený, nikdo se ani nepokouší koš pod haldou hadrů hledat. O tom jak báječně schne prádlo, když od pondělí leje si povíme příště.
Děti se rozhodly, že budem hrát na lazaret. Je to otravný, oba sopleji a aby se neřeklo, tak symbolicky kašlou. Pizejsová huláká jak na lesy, jen spatří odsavačku. Čudle odmítá pochopit, že je kosa a těžko bude nastydlej chodit v kraťasech a tílku. O tom, že by se napil teplýho čaje si můžu nechat jen zdát (a to mám za to, že jsem ho od mimina učila pít vodu).
Oba jsou protivný a pofňukávaji, samozřejmě jen do doby než najdou nějakou záškodnickou činnost. Jako třeba ožírání adaptéru od noťase (pizejsová), v tomhle případě trvalo ticho jen do momentu, než dostala pecku, pak řvala jak turek. Nebo malování modelínou na jídelní lavici (sem ti to tady namalovat, maminto). To maji pak elánu na rozdávání.
Dneska jsem hodlala využít toho, že nemůžem ven a slavnostně jsem snosila z půdy a ze skříní všechno oblečení po dětech, že to jako dovleču na blešák a prodám. Všechno jsem poctivě přetřídila, olepila cedulkama s velikostí a cenou, narovnala do obrovskýho kufru a následně jsem zjistila, že místa na blešáku jsou už MĚSÍC beznadějně plný. Prej přijďte si na jaře. Co budu dělat na jaře s kufrem zimního oblečení mi pani ovšem neporadila.
Napsala bych, že mi přetejká koš na špinavý prádlo, ale neni to ten správnej výraz, protože špinavých hadrů je tolik, že co jsme se vrátili z dovolený, nikdo se ani nepokouší koš pod haldou hadrů hledat. O tom jak báječně schne prádlo, když od pondělí leje si povíme příště.
Zklamání
Jsem parchant nevděčnej.
Domluva zněla vyštukovat dvě místnosti a když se to stihne i odkládací kamrlík. Nic víc.
Ložnice je vyštukovaná, vyjma stropu, kterej se měl rozfilcovat. V kuchyňoobýváku je štuklá asi třetina nejmenší stěny. Zato je vybílený schodiště, opravená zeď v chodbě pod oknem a opravený a navápnovaný stěny v chlívě, kterej přijde na jaře zbourat.
Ano, já vím, chtěli nám pomoct. Ale to je mi vcelku k hovnu. Protože do chlíva ani chodby se stěhovat nebudem. Myslela jsem, že bude prostě hotovo a ne že budem zvažovat, co budem dělat se stropem, kterej se nám tak akorát lepí na váleček. O stěně ošetřený skalicí proti plísni ani nemuvim, protože tu debilní tyrkysovou neschovaly ani dva nátěry bílý a dva barevný.
Jsem prostě zklamaná a asi i trochu naštvaná, protože ve finále máme víc práce, než kdybysme na to prostě objednali zedníka.
Domluva zněla vyštukovat dvě místnosti a když se to stihne i odkládací kamrlík. Nic víc.
Ložnice je vyštukovaná, vyjma stropu, kterej se měl rozfilcovat. V kuchyňoobýváku je štuklá asi třetina nejmenší stěny. Zato je vybílený schodiště, opravená zeď v chodbě pod oknem a opravený a navápnovaný stěny v chlívě, kterej přijde na jaře zbourat.
Ano, já vím, chtěli nám pomoct. Ale to je mi vcelku k hovnu. Protože do chlíva ani chodby se stěhovat nebudem. Myslela jsem, že bude prostě hotovo a ne že budem zvažovat, co budem dělat se stropem, kterej se nám tak akorát lepí na váleček. O stěně ošetřený skalicí proti plísni ani nemuvim, protože tu debilní tyrkysovou neschovaly ani dva nátěry bílý a dva barevný.
Jsem prostě zklamaná a asi i trochu naštvaná, protože ve finále máme víc práce, než kdybysme na to prostě objednali zedníka.
chvátám, chvátám..
Dneska jsem slavnostně nakoupila zahradnický nářadí. Zahrada posekána, půlka záhonu hotová, druhá počká, než mi tatínek doveze překlady místo obrubníku. Pak zasadíme jahody od Dědy a nechám se poučit kam a kdy mám zasadit meruňku a angrešt. Taky bude třeba ukrást si rebárbru a kus malin a aby se neřeklo, zasadím i tulipány. Juch.
Dneska přišel eoňák, aby nám zapnul elektriku. Včera jsme v Siku zakoupili velice provizorní kuchyň, neb momentálně hodláme obývat první patro a budoucí kuchyně "nafurt" bude dole. Tatínek dneska obhlídnul situaci, já zítra zaigelituju podlahy (parket by mi bylo líto) a když děti daj, tak i třeba něco oškrabu, abych taky přiložila ruku k dílu.
Pendlujeme sem a tam, teda spíš takhle - ráno vyrazíme a když se večer vrátíme, řeším resty doma a k tomu sepisuju seznamy, co musíme sbalit a co je třeba ještě vyprat, co dokoupíme a co půjčíme od našich, abysme mohli v pátek odjet.
Moje ambice pobalit prvních pár beden, který na mě koukaji z chodby, se ukázaly jako liché, neb to nemůžu nikdy stihnout. Však ono to nikam neuteče.
Vzniká nám trochu problém se skříněma, protože vlastníme celkem dvě a obě jsou vestavěný. Nový se nám kupovat nechce, protože dispozice prvního patra určitě není definitivní. Zvažujeme, že skříń z ložnice rozmontujeme a holt vezmem s sebou. Nu uvidíme.
Dneska přišel eoňák, aby nám zapnul elektriku. Včera jsme v Siku zakoupili velice provizorní kuchyň, neb momentálně hodláme obývat první patro a budoucí kuchyně "nafurt" bude dole. Tatínek dneska obhlídnul situaci, já zítra zaigelituju podlahy (parket by mi bylo líto) a když děti daj, tak i třeba něco oškrabu, abych taky přiložila ruku k dílu.
Pendlujeme sem a tam, teda spíš takhle - ráno vyrazíme a když se večer vrátíme, řeším resty doma a k tomu sepisuju seznamy, co musíme sbalit a co je třeba ještě vyprat, co dokoupíme a co půjčíme od našich, abysme mohli v pátek odjet.
Moje ambice pobalit prvních pár beden, který na mě koukaji z chodby, se ukázaly jako liché, neb to nemůžu nikdy stihnout. Však ono to nikam neuteče.
Vzniká nám trochu problém se skříněma, protože vlastníme celkem dvě a obě jsou vestavěný. Nový se nám kupovat nechce, protože dispozice prvního patra určitě není definitivní. Zvažujeme, že skříń z ložnice rozmontujeme a holt vezmem s sebou. Nu uvidíme.
Pan Dům podruhé
Jsem votrava votravná. Ale ZÍTRA už zítra. Přijede pán s paní majitelkou, podepíšeme papíry, požádáme na katastru. Juch.
Já se tak strašně moc těšim a plánuju a těšim se na zahradu a vůbec na všechno. Připadám si jak děcko před Vánoci a stojí mě strašný úsilí s tím pořád dokola neotravovat okolí.
Předpokládám, že vzhledem k tomu, že paní tu už nějakou chvíli nebydlí a dům je vystěhovaný, tak nebude mít problém s tím, že začneme pomalu škrábat zdi, posečeme zahrádku, porazíme ty dvě nepěkný túje a speciálně já se tam budu chodit kochat ještě dřív, než bude hotový přepis nemovitosti.
Myslim, že zítra se budu od brzkého rána převalovat v posteli a nebudu moct dospat.
Já se tak strašně moc těšim a plánuju a těšim se na zahradu a vůbec na všechno. Připadám si jak děcko před Vánoci a stojí mě strašný úsilí s tím pořád dokola neotravovat okolí.
Předpokládám, že vzhledem k tomu, že paní tu už nějakou chvíli nebydlí a dům je vystěhovaný, tak nebude mít problém s tím, že začneme pomalu škrábat zdi, posečeme zahrádku, porazíme ty dvě nepěkný túje a speciálně já se tam budu chodit kochat ještě dřív, než bude hotový přepis nemovitosti.
Myslim, že zítra se budu od brzkého rána převalovat v posteli a nebudu moct dospat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)