V sobotu jsme si (mezi nemocema) odskočili na výlet. Tedy - já s dětmi, neb rekonstrukce je v plném proudu a muž je permanentně zaměstnán. O výstavě Dobrodruzi vím už dlouho a teprve teď se naskytlo prima podhoubí, abysme tam vyrazili.
Na kase nám paní řekla, že mimo dobrodruhů probíhá i Malá planeta a děti rozhodly, že začneme tam. Čtyři dětské kuchyně (ruská, japonská, mexická a marocká), trh s potravinama, tabule s receptama a spoustu nezbytného vybavení. K tomu tematické národní oblečení včetně čepic/klobouků a bot. Všechno vonělo čerstvým vypráním a paní v průběhu dne donesla dvě várky nově vypraných čepic.
Uprostřed sálu jurta k odpočinku. Vzadu školní třída, ve které každá lavice patří do jiné země a je na ní popsán daný školní systém a písmo. Na konci hudební kout (buben!! a spoustu dalších národních nástrojů) a stínové divadlo.
Po pravdě o tom zbytku toho moc nevím, protože jednoznačně vyhrály kuchyně a já seděla u stolku a ochutnávala humry a kraby a vypila jsem hektolitry čaje a džusů a neustále jsem někoho do něčeho převlíkala a předčítala jsem recepty a vůbec. Po třech hodinách jsem KUPODIVU zatoužila po skutečném obědě. Miláčkové se vzpouzeli, ale vidina pizzy je přemohla. Najedli jsme se u kostela jako vždycky a jako vždycky to bylo báječné a obsluha ještě lepší.
Domluva zněla vrátíme se a dojdeme na ty Dobrodruhy. Jak jsem si od toho hodně slibovala, tak to děti absolutně nezaujalo. Vagon, na kterém se dalo jezdit byl rozbitý, takže úplně neplnil svoji funkci. Paluba lodi, která se houpala byla super, děti kroutily kormidlem jako divý. Pak průlez podpalubím na pevninu byl taky zajímavý, ale tím to končilo. Nakonec jsme ještě chtěli zkusit výklad, ale pán který prováděl to s malejma moc neuměl a v naší skupině to nezaujalo prakticky nikoho. (Pro úplnost - výstava je 6+).
Za dvacet minut jsme byli venku a přišlo - maminko, my chceme ještě na kuchyně. Tentokrát na nás zbyla i mexická, kde se dítka usídlily. "Rozdělaly" pod kotlíkem, oblíkly ponča a sombrera a pak pendlovaly mezi plotnou a trhem a samozřejmě stolem, aby mě nakrmily. Utekly další bezmála tři hodiny a bylo na čase propustit paní, která patro hlídala, domů.
Nakrmili jsme u mostu kachny a labutě, dali si kafe (já mám jen velkej kelímek, tam se bude ristretto bát, udělám vám kousek větší - tumáš tři deci kafe.. hodila jsem je do koše) a čaj (naředím vám ho studenou, aby ho mohly děti rovnou pít (oo díky a jenom proto odpouštím to kafe).
A pak už do Žofie a domů. Od soboty poslouchám, že by chtěly zase na kuchyně a kdy tam pojedeme a tak so to do dubna nejspíš ještě zopakujeme. Bylo to skvělý i já byla nadšená. A kdyby se mi po půlhodině nevybil mobil ukázala bych vám i víc fotek.
Žádné komentáře:
Okomentovat