Konec prázdnin

Než jsme se rozkoukali, prázdniny jsou pryč.

Měla jsem trochu obavu, jestli  to přežijeme ve zdraví a co budeme celý měsíc dělat, ale uteklo to jako voda a mám pocit, že jsme nestihli nic.

Plánů bylo hodně moc. Trochu nám je překazil týden čekání na namontování ethanolu do Žofky. Ten týden strávilo Čudle u babičky. Nevím, kdo si ho užil víc.

Minulý víkend jsem sebrala odvahu, zapřáhli jsme Čendu a vyrazila jsem s dítkama vstříc kempu u Telče. Lilo celý čtyři dny a karavan nám byl sakra malej. Jediný den, kdy se udělalo hezky jsme využili k výletu do Jihlavy do zoo. Pizejska byla zcela fascinována žirafama, Čudle fenkem, který právě svačil myši (maminko, koukej už jí ukousnul hlavu a je tam krev, co to z ní tahá? vnitřnosti?? kam si ji nese??!! on si ji vzal do domečku a já už na ni nevidim!). Zoo je fajn, člověk nenachodí maraton, aby něco viděl.

Z kempu jsme se přesunuli k našim. Ve čtvrtek vzali dítka na živitelku a domů se vrátili úplně grogy (naši, děti byly čerstvý). Včera jsme se ještě zastavili u Dědy a nechali jsme se vytáhnout na houby. Pizejska rozhodně nebude lesní vílou. Řvala celou dobu jako protržená. Každá sebemenší větvička, kterou musela překročit ji vytáčela a každý stéblo, které ji sahalo k pasu spouštělo hysterickou reakci.

Ještě bych ráda během září zvládla to Mirákulum, ale nevím kdy, protože to vyžaduje, aby s námi jel muž. Jednak proto, že dvě děti na takovym místě neuhlídám a trochu i proto, že mám nařízený klidový režim, ideálně na lůžku.

Tak či onak, od pondělka režim v podobě školky. Čudle už to neradostně očekává každé ráno, kdy se s obavou hlase ptá "a dneska nemusim do školky?".