Těla

Jedno úterní dopoledne mi volala Gymplačka, aby se zeptala, jestli už jsem viděla ty těla.
Nejdřív jsem nechápala, která bije. Až mi to došlo. A že ona a kamarádka, by tam rády zítra a jestli pojedu taky. Předběžně jsem kývla a žhavila drát Podnikateli. Ten usoudil, že práce počká a na druhý den jsme vyrazili všichni.

Po cestě se stala nemilá věc, neb páni policisté někoho hledali a byl zavřenej náš nájezd na dálnici a všechny pečlivě prohlíželi. Nakonec nás nevyhodnotili jako nebezpečí, tak jsme pokračovali vstříc mrtvolám.

Na dálnici jsem si vzpomněla na neviditelnou výstavu, o který už kdysi psala Blondýna. Holky nebyly proti. Přisypala jsem do kasičky Vodafonu a zabrouzdala na netu, abych našla adresu a hlavně otvírací dobu.

The Body jsme absolvovali s dítkem, což nebylo nejmoudřejší. Na druhou stranu mě překvapila jeho bezprostřednost - "pán hají" "pán hačí" "pani", bylo mu fuk, že jsou to jen kosti s orgánama, prostě viděl pána. Nám se líbilo moc, i když uznávám, že jsem čekala trochu větší výstavu a trochu míň horka.

Pak jsme pokračovali na Neviditelnou. Tu jsme si prošli my zvlášť a holky zvlášť. Bylo to fascinující. Naprosto mi to vzalo dech a hlavně teda naše průvodkyně, my se pleskali a ona kolem nás proplouvala neslyšitelně a měla perfektní přehled o tom, kde se v místnosti pohybujeme. Nakonec si venku omakala Čudle, který koukalo trochu nedůvěřivě, ale nakonec jí řeklo i "TAU". Nadchlo nás to všechny a většinu cesty jsme se nebavili o ničem jiném. Vřele doporučuji a taky děkuju Blondýně, že jsem se o tom dozvěděla.