Když jsem naklusala na "pravidelnou" prohlídku, doktor mě přivítal slovy - já už myslel, že jste začala chodit jinam. Následně otevřel papíry a konstatoval - vždyť jste tu měla být už před měsícem. Pak přišly testy na cukr, což mu muselo být jasný co odpovim, protože ani minule jsem na nich nebyla a nakonec se dožadoval výsledků z velkýho ultrazvuku, který mám bůh ví kde.
Chvílema to vypadalo, že mi naseká na holou. Sypala jsem si statečně popel na hlavu, až se trochu uklidnil. Ovšem jen dokud nezjistil, že - ježiši, vy už máte mít dávno nabraný krve.
A pak už se to vezlo, protože ultrazvuk prásknul, že placenta je na pěkně blbym místě. Zakázal mi všechno a přikázal ležení. Muži vzkázal, že si máme po večerech povídat. Postrašil mě císařem a nakázal mi, že za týden musim přijít, aby se vidělo jestli se placenta uráčí přestěhovat. Juch.
Tak uvidíme, jestli víkendový výšlap na boubínskou rozhlednu (který jsem ovšem v půlce vzdala) donutil tu bestii popolézt o kus výš a přestat překážet. Myšlenka na císaře mě docela děsí.
Káva
Do pátého měsíce jsem byla přesvědčená, že tohle dítě bude úplně jiný. Ne, že by si ty dvě předchozí byly v něčem podobný. Totiž, nepila jsem kafe. Smrdělo mi a nechutnalo.
Pak přišla dovolená a mě u dálnice v šest ráno zavonělo pod nos maličké presso. Vychutnala jsem si ho s výhledem na Alpy. Zbytek dovolený jsem strávila nadopovaná kofeinem a měla jsem pocit, že svět je v pořádku a dítě patří do rodiny.
Doma se ovšem všechno vrátilo do starých kolejí. Dva týdny jsem se na kafe nemohla ani podívat. Pak se to zlomilo. Během odpoledního spánku Pizejsky jsem si uvařila hrneček. Druhý den další. Třetí den už jsem se neobtěžovala mazáním nádobí a zasedla jsem ke stolu s pixlou a lžičkou. Ano, sežrala jsem i hnusnou Jihlavanku, kterou tu sušim pro mýho tatínka. To, že mě po mletym pálí žáha tak, že nespim do tří do rána, je vedlejší. Nicméně i to se dá vychytat - kupuju si zrnkový a chroupu ho průběžně.
Pomalu zvažuju, že se milé dítě bude jmenovat Arabica.
Nemilá věc
Na starý kolena jsem si pořídila přebalovací komodu. Včera jsem si ji vyzvedla v Práglu a po cestě domu jsem přemýšlela, že na mimino nemám nic a do porodnice taky ne. Jako jo, je ještě čas a Tesco má nonstop.
Nicméně dneska jsem do komody nastěhovala miminí věci po hadech a při té příležitosti jsem vytřídila Pizejsce letní a malý. Nemile mě to překvapilo. Miminí oblečení jsem už dávno rozprodala a nechala jsem si jen srdcovky, takže momentálně vlastníme čtyři body s dlouhym rukávem (dvě z toho jsem koupila o víkendu), jednu zimní kombinézu, dvoje polodupačky a dva overaly. Mno.
Pizejsky skříň je na tom dost podobně, hlavně proto, že 74/80 nosilo Čudle v létě. Takže žádný dlouhý kalhoty, čtyři body s dlouhym a jedna mikina. Bundu má stejnou co v zimě, neb je záprdek. Já jsem v množství oblečení minimalista, ale tohle je málo i na mě.
Skoro to vypadá, že mě čeká nákup a já ukrutně nerada utrácim za hadry. Nejradši bych koupila někde balík a nazdar, jenže j jsem tááák vybíravá a nic mi není po chuti.
Nicméně dneska jsem do komody nastěhovala miminí věci po hadech a při té příležitosti jsem vytřídila Pizejsce letní a malý. Nemile mě to překvapilo. Miminí oblečení jsem už dávno rozprodala a nechala jsem si jen srdcovky, takže momentálně vlastníme čtyři body s dlouhym rukávem (dvě z toho jsem koupila o víkendu), jednu zimní kombinézu, dvoje polodupačky a dva overaly. Mno.
Pizejsky skříň je na tom dost podobně, hlavně proto, že 74/80 nosilo Čudle v létě. Takže žádný dlouhý kalhoty, čtyři body s dlouhym a jedna mikina. Bundu má stejnou co v zimě, neb je záprdek. Já jsem v množství oblečení minimalista, ale tohle je málo i na mě.
Skoro to vypadá, že mě čeká nákup a já ukrutně nerada utrácim za hadry. Nejradši bych koupila někde balík a nazdar, jenže j jsem tááák vybíravá a nic mi není po chuti.
Budeme tam první
Příhoda sice starší, ale zaznamenat ji musím.
Dítko má ve školce kamaráda Dana. Je o dva roky starší a prostě kůl a boží. Jednoho dne přišlo - budeme tam dřív než Dan. Jako snažili jsme se, ale nedařilo se. Než se dítko vykotrmelilo bylo vždycky půl osmé a na školkových dveřích visí, že mají od sedmi. V té době jsme bojovali se vstáváním a mě napadla spásná myšlenka. Koupíme budík, nechť je dítko zodpovědné.
Po cestě ze školky si Čudle v hodinářství vybralo parádní budík s koněm. Místo zvonění se z něj ozývá velmi HLASITÉ dusání koní a následně řehtání, které vzbudí i vzdálenější konec ulice. Dítě bylo nadšené a já se plácala po rameni, jak jsem to šalamounsky vyřešila. Večer jsme natáhli budíka na půl sedmou a s myšlenkou - budeme tam dřív než Dan jsem usnula.
Pak se rozrazily dveře do ložnice a společně se VSTÁVAT MAMINKO jsem zaslechla dusot koní a nasraný dupání králíka. Odhodlaně jsem vstala, oblíkla sebe, oblíkla dítě, pobalila svačinu a snídani a ode dveří jsem se ještě vracela na záchod.
Když jsem šla kolem trouby, padly mi oči na hodiny. Udělala jsem další čtyři kroky a.. JAK 4:26 KURVA??? Seděla jsem na míse a přemýšlela o tom, že byl zas výpadek proudu, nebo proč sakra máme na troubě ŠPATNEJ ČAS? A pak mi to začalo docházet.
Miláček se VELMI těšil a když se vzbudil v obvyklý čas, kdy chodí k nám do postele, popotočil čudlíkem vzadu na hodinách, dokud se koně nerozběhly..
A kdyby to někoho zajímalo, opět jsme to nestihli, protože školka nezačíná až v sedm, ale v šest a Dan chodí v šest deset..
Dítko má ve školce kamaráda Dana. Je o dva roky starší a prostě kůl a boží. Jednoho dne přišlo - budeme tam dřív než Dan. Jako snažili jsme se, ale nedařilo se. Než se dítko vykotrmelilo bylo vždycky půl osmé a na školkových dveřích visí, že mají od sedmi. V té době jsme bojovali se vstáváním a mě napadla spásná myšlenka. Koupíme budík, nechť je dítko zodpovědné.
Po cestě ze školky si Čudle v hodinářství vybralo parádní budík s koněm. Místo zvonění se z něj ozývá velmi HLASITÉ dusání koní a následně řehtání, které vzbudí i vzdálenější konec ulice. Dítě bylo nadšené a já se plácala po rameni, jak jsem to šalamounsky vyřešila. Večer jsme natáhli budíka na půl sedmou a s myšlenkou - budeme tam dřív než Dan jsem usnula.
Pak se rozrazily dveře do ložnice a společně se VSTÁVAT MAMINKO jsem zaslechla dusot koní a nasraný dupání králíka. Odhodlaně jsem vstala, oblíkla sebe, oblíkla dítě, pobalila svačinu a snídani a ode dveří jsem se ještě vracela na záchod.
Když jsem šla kolem trouby, padly mi oči na hodiny. Udělala jsem další čtyři kroky a.. JAK 4:26 KURVA??? Seděla jsem na míse a přemýšlela o tom, že byl zas výpadek proudu, nebo proč sakra máme na troubě ŠPATNEJ ČAS? A pak mi to začalo docházet.
Miláček se VELMI těšil a když se vzbudil v obvyklý čas, kdy chodí k nám do postele, popotočil čudlíkem vzadu na hodinách, dokud se koně nerozběhly..
A kdyby to někoho zajímalo, opět jsme to nestihli, protože školka nezačíná až v sedm, ale v šest a Dan chodí v šest deset..
Konec prázdnin
Než jsme se rozkoukali, prázdniny jsou pryč.
Měla jsem trochu obavu, jestli to přežijeme ve zdraví a co budeme celý měsíc dělat, ale uteklo to jako voda a mám pocit, že jsme nestihli nic.
Plánů bylo hodně moc. Trochu nám je překazil týden čekání na namontování ethanolu do Žofky. Ten týden strávilo Čudle u babičky. Nevím, kdo si ho užil víc.
Minulý víkend jsem sebrala odvahu, zapřáhli jsme Čendu a vyrazila jsem s dítkama vstříc kempu u Telče. Lilo celý čtyři dny a karavan nám byl sakra malej. Jediný den, kdy se udělalo hezky jsme využili k výletu do Jihlavy do zoo. Pizejska byla zcela fascinována žirafama, Čudle fenkem, který právě svačil myši (maminko, koukej už jí ukousnul hlavu a je tam krev, co to z ní tahá? vnitřnosti?? kam si ji nese??!! on si ji vzal do domečku a já už na ni nevidim!). Zoo je fajn, člověk nenachodí maraton, aby něco viděl.
Z kempu jsme se přesunuli k našim. Ve čtvrtek vzali dítka na živitelku a domů se vrátili úplně grogy (naši, děti byly čerstvý). Včera jsme se ještě zastavili u Dědy a nechali jsme se vytáhnout na houby. Pizejska rozhodně nebude lesní vílou. Řvala celou dobu jako protržená. Každá sebemenší větvička, kterou musela překročit ji vytáčela a každý stéblo, které ji sahalo k pasu spouštělo hysterickou reakci.
Ještě bych ráda během září zvládla to Mirákulum, ale nevím kdy, protože to vyžaduje, aby s námi jel muž. Jednak proto, že dvě děti na takovym místě neuhlídám a trochu i proto, že mám nařízený klidový režim, ideálně na lůžku.
Tak či onak, od pondělka režim v podobě školky. Čudle už to neradostně očekává každé ráno, kdy se s obavou hlase ptá "a dneska nemusim do školky?".
Měla jsem trochu obavu, jestli to přežijeme ve zdraví a co budeme celý měsíc dělat, ale uteklo to jako voda a mám pocit, že jsme nestihli nic.
Plánů bylo hodně moc. Trochu nám je překazil týden čekání na namontování ethanolu do Žofky. Ten týden strávilo Čudle u babičky. Nevím, kdo si ho užil víc.
Minulý víkend jsem sebrala odvahu, zapřáhli jsme Čendu a vyrazila jsem s dítkama vstříc kempu u Telče. Lilo celý čtyři dny a karavan nám byl sakra malej. Jediný den, kdy se udělalo hezky jsme využili k výletu do Jihlavy do zoo. Pizejska byla zcela fascinována žirafama, Čudle fenkem, který právě svačil myši (maminko, koukej už jí ukousnul hlavu a je tam krev, co to z ní tahá? vnitřnosti?? kam si ji nese??!! on si ji vzal do domečku a já už na ni nevidim!). Zoo je fajn, člověk nenachodí maraton, aby něco viděl.
Z kempu jsme se přesunuli k našim. Ve čtvrtek vzali dítka na živitelku a domů se vrátili úplně grogy (naši, děti byly čerstvý). Včera jsme se ještě zastavili u Dědy a nechali jsme se vytáhnout na houby. Pizejska rozhodně nebude lesní vílou. Řvala celou dobu jako protržená. Každá sebemenší větvička, kterou musela překročit ji vytáčela a každý stéblo, které ji sahalo k pasu spouštělo hysterickou reakci.
Ještě bych ráda během září zvládla to Mirákulum, ale nevím kdy, protože to vyžaduje, aby s námi jel muž. Jednak proto, že dvě děti na takovym místě neuhlídám a trochu i proto, že mám nařízený klidový režim, ideálně na lůžku.
Tak či onak, od pondělka režim v podobě školky. Čudle už to neradostně očekává každé ráno, kdy se s obavou hlase ptá "a dneska nemusim do školky?".
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)