Unavená matka

Po poměrně dlouhé době jsem se potkala s jednou kamárádkou, která bydlí na druhém konci republiky. A dost mě to vykolejilo. Byla grogy. Totálně. Vypsýchaná, unavená až vyčerpaná, věčně buzerující děti a na všechno nadávající. O to víc mě šokovalo, když řekla, že chtěji třetí děcko.

Děti křičely a poskakovaly, jak jen to děti umí. Občas se vztekly nebo něco potřebovaly, něco vylily, vyšláply louži a podobně. Ona z toho byla chvíli psycho a chvíli rezignovaná. Měla jsem pocit, že má nonstop slzy na krajíčku. Jen vydávala zákazy a příkazy, evidentně nemohla jinak. Bylo mi jich líto všech třech. Dětí proto, že maji matku pořád za prdelí a nemůžou se vzdálit na dva metry, protože mimino určitě sní kamínek a starší se musí napít/vzít si čepici/sundat si čepici/přiobléct se/svléct se/nasvačit se a dalších tisíc úkonů, který naprosto znemožňovaly, aby dítě bylo deset minut v klidu. A kamarádky proto, že jen si sedla už vstávala, protože musela pořád organizovat těm dětem život. A když už si sedla mluvila o tom, jak svýmu muži neodpustí, že ona je doma s dětma a pro něj se vůbec nic nezměnilo a jede si po tý svý koleji.

S matkama se prakticky nestýkám, ale tohle setkání mě nutí přemýšlet o tom, kolik je takových ženských, který s těma dětma svým způsobem trpí a jsou takhle, dá se říct, na dně, vydeptaný a na pokraji sil. Protože mě to přijde úplně neskutečný a hrozný. Nedokázala bych v tom žít ani týden natož několik let. Nebudu tvrdit, že vždycky je to s prstem v nose, někdy jsou slabší dny, kdy bych děti expedovala ráda na Mars, ale tyhle dny bych spočítala během roka na prstech jedný ruky.

Hodně přemýšlím jestli se dá takovým matkám nějak pomoct. Napadá mě jestli o to vůbec stojeji. Jestli je to fakt tak zlý, nebo prostě přijali všeobecnou myšlenku (možná až roli oběti), že mateřská rozhodně není dovolená a že to prostě musejí prožívat špatně, protože se to očekává. Taková uměle vytvořená hezká depka něco jako davové šílenství. Je pravda, že když sedíme na hřišti a sejdou se tam "cizí" matky a začnou mektat jak muž je debil, děti parchanti a všechno je drahý, tak věřim že po takovéhle každodenní masáži to jeden snadno přijme za své, i když to tak necítí. Případné chytré "a ten tvůj tohle nedělá?? to by měl!" a problém je na světě a hledáme mouchy na věcech, který nám do té doby nevadili.

Hodně o tom přemýšlím. Je to pro mě lákavé téma. Jednak proto, že občas se mi objeví klientka s podobnýma problémama, ale nikdy mě nenapadlo, že ty pocity a prožívání můžou být tak silný a pak i proto, že prostě nechápu, že to může někdo přežít.