Jsem si přednastavila článek a evidentgně v tom nejsem zdatná, takže se zpožděním.
Ve středu jsme s Gymplačkou vyrazily na Noc literatury. Plán byl pět čtení z devíti.
První kousek Najednou někdo klepe na dveře. Poslechli jsme dvě povídky, nějak jsem se na ně nedokázala soustředit a přemýšlet o nich, takže dojem na mě úplně nezanechaly.
Následovalo předčítání v kostele z knihy Než usneš. Paní čitatelka honem honem ukončila povídání o kostele s tím, že musí začít. Následovalo 13 minut "reklamy" na knihy, které napsala ona. Otrávilo mě to. Obzvlášť, když knihy poslala dokola a první co mě praštilo do očí, když jsem jednu otevřela, byla chyba, chybějící písmenko. Úryvek knížky byl výborný, ale to si upřímně uvědomuji až zpetně, protože mě tolik rozladil ten reklamní blok a i povídání po čtení, které nijak nesouviselo s knížkou, že to naprosto přebilo celý literární zážitek.
Pokračovaly jsme na knížku Starý král ve vyhnanství. V půlce čtení jsem věděla, že si knížku odnesu domů a zároveň, že na další čtení nepůjdu. Nevím jestli to bylo podmanivým předčítáním pana Dimtera, ale ještě jsem na to nepřestala myslet. Nádherně napsaný, tolik smutný, spoustu lásky, pochopení, strachu, ale i vzteku.. Příběh není napsaný od stolu, ale přesně tak, jak ho autor spolu se svým otcem prožíval, okamžiky, kdy si uvědomuje, že jeho táta je uvězněný někde jinde a že je z toho stejně nešťastný jako všichni, kdo se o něj starají a které nepoznává. Laskavý přístup syna a odzbrojující nevinné otázky otce. Spoustu pravd a postřehů k zamyšlení, které pronáší nemocný pán jakoby nesouvisle a mimochodem. Když jsme vylezly ven, zkostatovala Gymplačka, že nic dalšího už nezvládne. A tak jsme zalezly k vínu a zbytek večera svorně mlčely.
Žádné komentáře:
Okomentovat