Fšude se hromadí dětský oblečení a já ho mám tak akorát po krk.
Nenávidim návštěvy, neb dostáváme hadry. Asi jsem vybíravá, ale 90% toho co naše děti kdy dostaly, nikdy neměly na sobě a ani mít nebudou.
Jsem alergická na Cars, Spidermana, Pokémony a jiný číčoviny. Nesnášim obrázky rozradostněnejch zvířátek, dementně čumících jelenů/medvědů/koček, oflitrovaných motýlků, laškovně pomrkávajících aut/traktorů popřípadě kytek nebo jakýkoliv jiný havěti. Všechno tak cůůl a lesklý a boží a blejskavý.
Další kapitolou je, když náš nebohý chlapeček dostane prokazatelně dívčí oblečení (botičky od větví s roztomiloučkejma kytičkama, který spadly do bedny flitrů, ano jsou zelený tudíž jistě klučičí, stejně tak světle modrá mikina, která má přes celej hrudník vyvedenou asifrajersky oblečenou děfčici s nápisem cool girl, doplněno zebřími pruhy vyvedenými ve flitrové stříbrné). Nejdřív jsme to přehlíželi a jemně jsme upozorňovali, že naše dítě disponuje jistým orgánem, díky nemuž mu bude zapovězeno lézt do holčičích šaten. Nepomohlo to. Dnes můj muž velice laskavě řekne: "Naše dítě neni buzna a tohle nosit nebude." O růžových, volánkových a jinak sladce holčičích kusech mlčím. Dávám je do tašky a pašuju kamarádce, která se ve svojí sladký růžový holčičce vyžívá.
Další problém je "než koupit malý, koupíme radši obrovský". Kdyžtak se to přece ohrne. Jako ohrnovat rukávy tři roky, než dítě doroste do oné velikosti.. to radši ohrnu nos. Jasně, půda je veliká, tam to klidně můžu skladovat, placu je dost. Taky je mi ovšem jasný, že jednoho krásnýho dne, zhruba v době, kdy se bude Čudle chystat do tanečních, sundám ty věci z půdy a budu si řikat "hmm, to dostal když mu byly dva, kdybych si na to bejvala vzpomněla, když potřeboval tepláky ve druhý třídě na tělocvik.. " Takže do beden "k prodeji" balim i věci, který ještě ani Čudle nenosilo. Na jednu stranu je mi to líto, na druhou si říkám, že nejsme skladiště oblečení, který jim stejně nedám, protože se mi prostě nelíbí. Takhle to aspoň někdo využije a já můžu investovat do věcí, o který fakt stojim.
Už se těšim na podzim na blešák, až tam to haraburdí dotáhnu.
Mně tohle dělá jen jedna teta:) Zásadně nosí holkám nenositelné oblečení - třeba šatečky jak pro panenku velikosti 56, takže novorozenecké, jenže z tuhého plátna a s tak úzkými průramky, že bych tomu novorozenci zlomila obě ruce, než bych ho oblékla.
OdpovědětVymazatNaštěstí mám pro to využití - obě holky si rády hrají s pannama, máme jich doma asi sedm, takže je oblékají do opravdického oblečení a mají z toho děsnou bžundu:))
s těma pannama je to dobrý, to u nás nehrozí, u nás i novorozenec dostává velikost na dva roky :-/
Vymazatjá skladovat nemám kde, naštěstí mi flitrové úlovky nedonesl fakt nikdo, ani na Žmura ani na Čičman - tam to ale možná ještě přijde časem. Asi vám tam Žmura na týden pošlu, protože je totální hadrožrout - vůbec netuším, jak a čím je schopen do všeho udělat fleky nebo malý dírky (on tvrdí, že to udělal zajíc, ale zatím se nenašel důkaz jeho skryté přítomnosti v bytě...:) Takže až jednou dorazí Hello Kitty tílko s labutěnkou, tak ho dám radši Žmurovi na jedno odpoledne ven, než Čičmanici na běžné nošení;)
OdpovědětVymazatno my máme jedno takovou, co kupuje u větnamců ty nejšílenější kreace, který vidí a hájí se tím, že je na tom napsáno 100% bavlna
Vymazatzajíc pobavil :-))
tyjo, tak já u darovaného oblečení řeším většinou jen naprostou nepraktičnost a la dupačky nemají druky mezi nohana, takže se při každém přebalování musejí sundat celé, sytě červený kus oblečení pochopitelně barví apod. Podle pravděpodobnosti dalších hadrodarů občas opatrně zmíním, aby se to neopakovalo, ale stran vkusu jsou to věci povětšinou docela přijatelný. A taky teda nemám tolik dárců :)
OdpovědětVymazatmusim přiznat, že my taky nemáme tolik dárců, ale zato jsou vytrvalý.. kdyz byl čudle mimino, dostával holčičí věci, když jsem (ve snaze předejít nevyžádanému) požádala o čepici (jednu) pro pizejsovou, dostalo se mi pěti kusů z toho tři klučičí, jedna s dírou, čtyři jsou velký, jedna je velká i čudleti.. co na to říct
Vymazat