Nejvíc mě vytáčely úložné prostory, takže hurá akce začala nelogicky od nich. Brousila jsem po Ikea, pak po bazarech a nakonec všude, kde to zavánělo nábytkem, ale nic se mi nelíbilo. A když se mi to líbilo, neslučovalo se to s mým rozpočtem.
Pizejsky komoda na oblečení musí pryč, ale kam s ním? Bloumala jsem asi tři dny, než mi došlo, že Čudle má v polovině skříně tyč a pod ní nic. No jistě, dokoupím police. Nenapadlo mě, že je problém nechat si říznout polici na počkání, než jsem našla vhodné truhlářství, všechny děti v autě spaly jak zařízlý.
Druhý den jsem si nanosila nářadí a hurá do toho. Pizejska mi neustále brala z bedny ty nejtenčí a nejdelší šroubováky a bodala jima porůznu kolem sebe. Škub řvala v křesílku. Čudle asistovalo. Válelo se v tý maličký hromádce pilin a dokázalo to roztahat VŠUDE. Hlavně, že jsem si pod to dala igelit, že jo. První police byla katastrofální. Znáte Vánoce u Spejblů? Jak dělali krmítko? Tak jsem se cítila. Komedie. Polici jsme provrtaly téměř durch, pak jsem blbě odměřila díry na čuple co to držeji, takže převrtat jinde. Ale tak na první jsem se zaučila a další byly už v cajku. I tak mi to trvalo bratru hodinu a půl? Našroubování do skříně se odkládá na další den.
Nechtělo se mi. Ale vidina samostatné práce bez dětí (čudle ve školce, holky ještě spící, neb desátá ranní je brzká hodina) mě hnala pro vrtačku. Vrrrr a šroub v první polici rozlomil lamino. Ehm. Velebila jsem nápad začít vzadu. Vyndat šroub a znovu. Pak už to šlo jak po másle. Ukolébána úspěchem jsem posrala ještě poslední polici. Šroub vylezl těsně pod ní, no, aspoň ji nezničil.
Pak už jen koupit košíky do polic a nastěhovat hadry.
Nejdřív to hezké. Srdcová washi páska, pro kterou jsem dlouho hledala využití
a jestli jí smradi oloupou, tak je pověsim za nohy do průvanu:
Smutnější část - cvičná police, ehm:
A výsledek po nastěhování, fotka před není:
