Musí to ven. Tři hodiny po té co jsem Pizejsce pracně srazila devětatřicítku a pofoukala bolavý ucho, se rozkašlalo Čudle. Laryngitida. Já hysterická. Osvědčené triky nefunkční. Dusící se dítě se svíjí u mrazáku, který rozhodně situaci nelepší. Prednison v čípku. Vypadá to, že je líp. Volám do nemocnice. Když se vrátím, je hůř. O dost hůř. Zvažujeme rychlou. Vzhledem k tomu, že by stejně jela kolem nás, ušetříme čas. Muž bere dítě, já startuju auto a stahuju okna. Když se rozjedou a já zabouchnu dveře, rozklepu se, že nejsem schopná vylézt do patra.
Zůstali v nemocnici. Dostal adrenalin a leží na JIPce a já teď sedím na gauči a myslím na to, kolikrát nás to ještě čeká. Kolikrát to ještě zvládnu. Měla bych být silná a statečná. Místo toho umírám hrůzou. Paralizuje mě to. Tohle byl jednoznačně nejhorší záchvat, který jsme zažily. Když já jsem k smrti vyděšená, jak musí být jemu, když neví jestli se mu povede se nadechnout příště? Nejradši bych mlátila hlavou do zdi.
Cedule
Mohla bych vyvěsit ceduli - PRO NEMOC ZAVŘENO.
Plně by to vystihovalo momentální stav. Začalo to před měsícem kámoškou laryngoškou. Plynule to přelezlo na holky. Několik dní byla Pizejska schopná spát jen v polosedě, což znamenalo, že seděla obkročmo na mě a "spaly" jsme. Když polevily horečky i brutální kašel a já začala pomýšlet na lepší zítřky, popolezlo to na Škub. Nese to statečně. Za to Pizejska konstatně kňučí. Po dnešním čtyřhodinovém pláči jsme vyrazili opět k doktoru dětskýmu a následně na ORL. Pan doktor už byl v půl dvanácté doma, co na tom, že má do půl třetí. Takže hurá do nemocnice,ve třičtvrtě na dvanáct už byli ovšem všichni na obědě. Co na tom, že obědová pauza je od dvanácti, no ne? Dítko ovšem skučelo tak vydatně, že nás vzali už v půl jedné. Juch.
A abych to neházela jen na děti. Chodím k psycholožce. Chvíli trvalo, než jsme našly zdroj problémů - chybějící emoce. Teď děláme cosi, čemu ona říká vytahování mrtvol ze sklepa a je to brutální. Hodinové sezení mě rozloží na následující týden. Přicházím o spoustu iluzí a je to zatraceně těžký. Takže momentálně chodím s hlavou zabořenou do toho sklepa a přemýšlím o tom proč jsem ho tak strašně přeplnila. Na další věci mi nezbývá energie.
Plně by to vystihovalo momentální stav. Začalo to před měsícem kámoškou laryngoškou. Plynule to přelezlo na holky. Několik dní byla Pizejska schopná spát jen v polosedě, což znamenalo, že seděla obkročmo na mě a "spaly" jsme. Když polevily horečky i brutální kašel a já začala pomýšlet na lepší zítřky, popolezlo to na Škub. Nese to statečně. Za to Pizejska konstatně kňučí. Po dnešním čtyřhodinovém pláči jsme vyrazili opět k doktoru dětskýmu a následně na ORL. Pan doktor už byl v půl dvanácté doma, co na tom, že má do půl třetí. Takže hurá do nemocnice,ve třičtvrtě na dvanáct už byli ovšem všichni na obědě. Co na tom, že obědová pauza je od dvanácti, no ne? Dítko ovšem skučelo tak vydatně, že nás vzali už v půl jedné. Juch.
A abych to neházela jen na děti. Chodím k psycholožce. Chvíli trvalo, než jsme našly zdroj problémů - chybějící emoce. Teď děláme cosi, čemu ona říká vytahování mrtvol ze sklepa a je to brutální. Hodinové sezení mě rozloží na následující týden. Přicházím o spoustu iluzí a je to zatraceně těžký. Takže momentálně chodím s hlavou zabořenou do toho sklepa a přemýšlím o tom proč jsem ho tak strašně přeplnila. Na další věci mi nezbývá energie.
Pouťová
Nestíhám, vím, že dlužím článek, který čeká na fotku a ta čeká na hezčí počasí. Nicméně musím zaznamenat návštěvu poutě.
Pizejska mazácky sama na dětský vláček. Jedou, podruhé a potřetí s ní jela holčička o hlavu větší. Kroužeji, Pizejska troubí.
Pak se osmělí holčička a troubí taky. Bohužel volí strategii zalehnutí tlačítka, což způsobí, že ostatní tlačítka nefungují. Další čtyři kola. Když najednou samozřejmě v nejvzdálenější poloze vlaku uslyším rozčilený křik Pizejsky a vidím šermování rukama. Kupodivu mě to neznepokojí.
Když se vlak přiblíží, Pizejska zcela klidně stojí v okně, kyne davům a troubí. Zato holčička sedí proti ní a viditelně jí spadly koutky. Během další otočky si holčička přesedne do nejvzdálenějšího rohu od naší strojvedoucí a když projíždějí, slyším jak polohlasně vysvětluje: "ale to tu není jenom pro tebe!" Že se tím Pizejska nenechala rozhodit asi říkat nemusím.
Pizejska mazácky sama na dětský vláček. Jedou, podruhé a potřetí s ní jela holčička o hlavu větší. Kroužeji, Pizejska troubí.
Pak se osmělí holčička a troubí taky. Bohužel volí strategii zalehnutí tlačítka, což způsobí, že ostatní tlačítka nefungují. Další čtyři kola. Když najednou samozřejmě v nejvzdálenější poloze vlaku uslyším rozčilený křik Pizejsky a vidím šermování rukama. Kupodivu mě to neznepokojí.
Když se vlak přiblíží, Pizejska zcela klidně stojí v okně, kyne davům a troubí. Zato holčička sedí proti ní a viditelně jí spadly koutky. Během další otočky si holčička přesedne do nejvzdálenějšího rohu od naší strojvedoucí a když projíždějí, slyším jak polohlasně vysvětluje: "ale to tu není jenom pro tebe!" Že se tím Pizejska nenechala rozhodit asi říkat nemusím.
Škub půlroční
Třetí děti jsou fakt za odměnu. Už jsem to říkala? Je naprosto pohodová usměvavá a když má plný zuby nějakýho čekání, zaklapne víka a usne. Nemá ráda cizí lidi. To jsou jedny z mála chvilek, kdy pláče.
Jí za dvě průměrný děti. Po týdnu na příkrmech spráskne celou velkou skleničku k obědu. Asi koupíme pole a krávu. Jak stojí o jídlo, tak nestojí nijak extra o kojení, ale má smůlu, protože UM kupovat odmítám.
Placatí se do všech možných směrů a úspěšně couvá. Začíná se pohupovat na kolenou, občas se zhoupne moc a letí dopředu, z čehož má v první moment radost, pak ovšem přijde pád na nos.. Na zemi vydrží v pohodě i hodinu, hraboší se a sleduje dění. Nejradši teda Pizejsku.
Spí nejlíp z dětí. Kolem deváté usíná a budí se buď jednou na kojení, nebo až kolem půl osmé, kdy se nechá znovu nakojit. Někdy už neusne, někdy spí i do deseti. Přes den spí dvakrát, celkem 3-4 hodiny.
Cucá si palec. Řekla bych, že v posledním týdnu se to rapidně zhoršilo. Dudlík striktně odmítá, takže budem muset asi useknout prst,
Dneska jsme potěšili návštěvou dětskýho a Škub dostala první bodanec, úplně se jí to nezdálo a blbě to neslo i Čudle, který na to bylo připravený a bylo mu navrhnuto počkat v čekárně. Svedli jsme menší bitvu o očkování Pizejsky - úspěšně, priorix postrčen o další dva měsíce. Míry Škub - 6,6 kg (Čudle 9,6kg, Pizejska 5,9kg) a 67cm (Čudle 73cm, Pizejska 63cm)
Jí za dvě průměrný děti. Po týdnu na příkrmech spráskne celou velkou skleničku k obědu. Asi koupíme pole a krávu. Jak stojí o jídlo, tak nestojí nijak extra o kojení, ale má smůlu, protože UM kupovat odmítám.
Placatí se do všech možných směrů a úspěšně couvá. Začíná se pohupovat na kolenou, občas se zhoupne moc a letí dopředu, z čehož má v první moment radost, pak ovšem přijde pád na nos.. Na zemi vydrží v pohodě i hodinu, hraboší se a sleduje dění. Nejradši teda Pizejsku.
Spí nejlíp z dětí. Kolem deváté usíná a budí se buď jednou na kojení, nebo až kolem půl osmé, kdy se nechá znovu nakojit. Někdy už neusne, někdy spí i do deseti. Přes den spí dvakrát, celkem 3-4 hodiny.
Cucá si palec. Řekla bych, že v posledním týdnu se to rapidně zhoršilo. Dudlík striktně odmítá, takže budem muset asi useknout prst,
Dneska jsme potěšili návštěvou dětskýho a Škub dostala první bodanec, úplně se jí to nezdálo a blbě to neslo i Čudle, který na to bylo připravený a bylo mu navrhnuto počkat v čekárně. Svedli jsme menší bitvu o očkování Pizejsky - úspěšně, priorix postrčen o další dva měsíce. Míry Škub - 6,6 kg (Čudle 9,6kg, Pizejska 5,9kg) a 67cm (Čudle 73cm, Pizejska 63cm)
Dětská herna 4. týden
Opět méně produktivní týden. Starostí tolik, že prioritou bylo přežít. Nicméně.
Vymalovala jsem strop. Následně jsem našla modrou barvu, kterou jsou kdysi dávno koupila, bezbarvý lak a našla jsem štětce.
Věšák dostal modrý nátěr. Úplně jinak modrý než jsem čekala. Bohužel. Uvědomila jsem si, že police nemůžu dát na zamýšlené místo. Nicméně jsem je taky natřela. Měla jsem v plánu použít jednu novou a jednu starší. Starší chytla do hnusné zelenomodré. Zvažovala jsem ji obrousit a natřít znovu, nakonec jsem to zavrhla a vybalila jsem další novou. Druhý nátěr pro věšák, ano chvátala jsem, ano pokapala jsem si tu bílou stěnu. Juch. Nicméně věšák je hezčí, i když ne podle mých představ.
Dovezla jsem od Dědy lavici (foto bude) a nalakovala ji. Momentálně přemýšlím, jak ji vypodložím, protože je poměrně dlouhá a já mám trochu obavu, že rupne. Nejspíš dostane nohu navíc.
Během toho co jsem natírala police, Pizejska opět prokázala, že elektika je kámoš, když sáhla do otevřené zásuvky. Moje blbost. Nicméně nebála jsem se tolik, jako když tenkrát sáhla na 380V od sporáku.
Nakonec jsem v neděli večer namalovala dva balónky a další týden za mnou. A promyslela jsem světla - hurááá.
Dneska snad i bez fotek. Příště to bude lepší.
Vymalovala jsem strop. Následně jsem našla modrou barvu, kterou jsou kdysi dávno koupila, bezbarvý lak a našla jsem štětce.
Věšák dostal modrý nátěr. Úplně jinak modrý než jsem čekala. Bohužel. Uvědomila jsem si, že police nemůžu dát na zamýšlené místo. Nicméně jsem je taky natřela. Měla jsem v plánu použít jednu novou a jednu starší. Starší chytla do hnusné zelenomodré. Zvažovala jsem ji obrousit a natřít znovu, nakonec jsem to zavrhla a vybalila jsem další novou. Druhý nátěr pro věšák, ano chvátala jsem, ano pokapala jsem si tu bílou stěnu. Juch. Nicméně věšák je hezčí, i když ne podle mých představ.
Dovezla jsem od Dědy lavici (foto bude) a nalakovala ji. Momentálně přemýšlím, jak ji vypodložím, protože je poměrně dlouhá a já mám trochu obavu, že rupne. Nejspíš dostane nohu navíc.
Během toho co jsem natírala police, Pizejska opět prokázala, že elektika je kámoš, když sáhla do otevřené zásuvky. Moje blbost. Nicméně nebála jsem se tolik, jako když tenkrát sáhla na 380V od sporáku.
Nakonec jsem v neděli večer namalovala dva balónky a další týden za mnou. A promyslela jsem světla - hurááá.
Dneska snad i bez fotek. Příště to bude lepší.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)