Dětská herna 1. týden

Nejvíc mě vytáčely úložné prostory, takže hurá akce začala nelogicky od nich. Brousila jsem po Ikea, pak po bazarech a nakonec všude, kde to zavánělo nábytkem, ale nic se mi nelíbilo. A když se mi to líbilo, neslučovalo se to s mým rozpočtem.

Pizejsky komoda na oblečení musí pryč, ale kam s ním? Bloumala jsem asi tři dny, než mi došlo, že Čudle má v polovině skříně tyč a pod ní nic. No jistě, dokoupím police. Nenapadlo mě, že je problém nechat si říznout polici na počkání, než jsem našla vhodné truhlářství, všechny děti v autě spaly jak zařízlý.

Druhý den jsem si nanosila nářadí a hurá do toho. Pizejska mi neustále brala z bedny ty nejtenčí a nejdelší šroubováky a bodala jima porůznu kolem sebe. Škub řvala v křesílku. Čudle asistovalo. Válelo se v tý maličký hromádce pilin a dokázalo to roztahat VŠUDE. Hlavně, že jsem si pod to dala igelit, že jo. První police byla katastrofální. Znáte Vánoce u Spejblů? Jak dělali krmítko? Tak jsem se cítila. Komedie. Polici jsme provrtaly téměř durch, pak jsem blbě odměřila díry na čuple co to držeji, takže převrtat jinde. Ale tak na první jsem se zaučila a další byly už v cajku. I tak mi to trvalo bratru hodinu a půl? Našroubování do skříně se odkládá na další den.

Nechtělo se mi. Ale vidina samostatné práce bez dětí (čudle ve školce, holky ještě spící, neb desátá ranní je brzká hodina) mě hnala pro vrtačku. Vrrrr a šroub v první polici rozlomil lamino. Ehm. Velebila jsem nápad začít vzadu. Vyndat šroub a znovu. Pak už to šlo jak po másle. Ukolébána úspěchem jsem posrala ještě poslední polici. Šroub vylezl těsně pod ní, no, aspoň ji nezničil.

Pak už jen koupit košíky do polic a nastěhovat hadry.

Nejdřív to hezké. Srdcová washi páska, pro kterou jsem dlouho hledala využití a jestli jí smradi oloupou, tak je pověsim za nohy do průvanu:

Smutnější část - cvičná police, ehm:

A výsledek po nastěhování, fotka před není:

Kaše

Poslední třy týdny je Škub po jídle jako ďas. Pohled na někoho kdo jí, ji dovádí do euforie a vyloženě je na ní vidět, že by zoufale jedla cokoliv jiného než mléko. V kombinaci s tím, že posledních cca deset dní v noci vstává každou hodinu a půl jsem usoudila, že je čas.

V pondělí jsem zakoupila pytlík kaše (trh se zase posunul a budu muset nastudovat co a jak) a už v tom zase jedeme. Nejblbější období dítěte - krmení.

Každopádně je naše. Snědla půl misky kaše bez mrknutí oka a velmi ji rozladilo, že to je všechno. Od úterka už dostává plnou dávku a i to jí je tak nějak málo. Trochu jsem se obávala, že by mohla přijít pomsta v podobě dítěte, který plive kolem sebe a jídlo matlá všude, protože jsem už s Čudletem vyházela všechny bryndáky a muž mi prorokoval, že je pak půjdu koupit. Ale kdepak bryndáku netřeba (uf), dítě jí zcela civilizovaně, nikde nic nematlá, neplive, a nedělá žádný jiný alotrie. Někdy když vidím ty flusající děti, tak velmi lituju rodiče a jsem ráda, že jsme to nikdy nezažili.

Kadopádně vzhledem k tomu jak se má k jídlu, dojdou nejčernější scénáře zřejmě naplnění. Ty děti nás sežerou.

Dětská herna

Poté, co se Čudle odstěhovalo k nám do ložnice, zeje dětský pokoj prázdnotou. I když ne tak úplně, skladují se tam hračky (a hrozně důležité poklady typu papír nastříhaný na milion kousků) a dětské oblečení. Nicméně děti si tam nehrajou. Chápu je, jsou radši s námi v centru dění, ale i tak jsem se rozhodla, že děcák předělám na nějakou slušnou hernu.

Půjde to pomalu. V první řadě z důvodů časových, neb je to čistě můj projekt a se třemi dětmi v zádech se žádné rychle pokroky dít nebudou, ale chci každý týden udělat alespoň něco. Muže mám primárně jako technickou podporu a na věci, na které si netroufnu. Druhým důvodem jsou finance. Přízemí neustále otvírá chřtán a polyká další a další peníze, takže nehodlám zatěžovat rodinný rozpočet dalšími výdaji a cokoliv se bude dít, bude sponzorováno z mého týdenního rozpočtu. Ten činní dva tisíce a zahrnuje jídlo, drogerii, školku a děti.

Pokoj je mrňavý a jako bonus podkrovní. Je potřeba vyřešit skladovací prostory, ale zároveň zachovat místo na hraní. Rozhodně zůstane skříň a koberec. O tom co bude dál přemýšlím kudy chodím.

Jarní dny

Poslední dva dny jsme strávily venku a opravdu jsme si je perfektně užily. Jsem stahaná, ale spokojená a štastná.

Ze školky

 

Svačina pod markýzou na balkoně

Koncepty

V konceptech mám mrak nadpisů a nic dopsanýho. Smutnej příběh. Ale rýsuje se projekt dětský pokoj/herna. Tak snad se k tomu dokopu. Jen si musím připravit články do zásoby, na až mě přepadne lenora.

Letem světem.
Děti jsou momentálně zdravé. Juch.
Já pomalu testuju zásilku 20 svíček od Yankee Candle.
Pizejska mluví víc a víc a je s ní strašná sranda.
Škub kouká děsně chytře. Má obří uši, klidně by mohla lítat. A cucá si palec.
Čudle chodí do školky bez pláče.
Rekonstrukce stojí.
Moje váha ovšem vytrvale klesá. Momentálně jsem o Pizejsku lehčí. Juch.
Tři děti jsou super, kdyby bylo jen na mě, pořídím si další.
Škub přestala spát celou noc a pije zcela pravidelně po dvou hodinách.
Chystám se vzkřísit Red Castle. Nenávím Phila s Tedem.
Z čehož vyplývá, že Pizejska má útrum a bude chodit.
Navázala jsem velmi křehké přátelství se suškou.
Rozbitá pračka. Muž z ní vylovil 31Kč. Ehm.
Výšlap na Blaník. Pizejska sama ni krok protože listí.
Vyrostly mi narcisy. Jsou velký asi jako sněženky.