Na pátek jsem měla naplánovaný poslední předporodní termín u zubaře. Ptal se mě, jesli to zvládnu, jestli vydržim hodinku ležet a já bezstarostně mávala rukou. Bez problémů, nikdy se mi nestalo, že by m něco dělalo obtíže, takže v pohodě, neni problém, dorazím.
Zalehla jsme na křeslo, píchnul mi umrtvovačku a jal se kuchat zub, který mě bolí jako sfiň. Vyvrtal mi to a že mi bude čistit kanálky. Než ošem stihl začít, polilo mě studeno a zatočila se mi hlava. Chvíli se mnou šíboval na zubařskym křesle a hledal polohu, kdy mi bude líp. Nebylo mi líp. Ba dokonce, bylo mi hůř. Sestra mi změřila tlak.
- Sedmdesát, sedmdesát pět. Hlásila doktorovi
- Dolní? tak to je dobrý.
- Ne, horní.
Chvíli se mi udělalo líp, aby to zas mohlo být horší. Přemýšlela jsem jestli omdlím, nebo to ustojím. Doktor vyhrožoval sanitkou a pak poslal sestru do lékárny aspoň pro glukozu, protože jsem nesnídala. Donutili mě vypít kelímek. (to mám za tu cukrovku)
Po dvacetiminutový komedii se mi udělalo konečně vcelku dobře. Za položiva a v sedě mi dodělal to nejnutnější, aby mohl zub zavřít a já bez větších bolestí přežila do dalšího prosincovýho termínu.
Domu mě odmítali pustit bez doprovodu, takže jsem slibovala hory doly černej les, abych na parkovišti pokradmu sedla do žofii a odjela, neb muž byl u mudra s Čudletem a od zubaře to mám co by kamenem dohodil, takže se mi nechtělo nikoho otravovat. Každopádně, když za mnou zapadly dveře, řekla bych, že se panu zubaři velmi ulevilo.
...
Mám hroznej vztek. Po dvou týdnech doma Čudle neni lepší - naopak je horší. Úporný noční kašel se změnil v kašel laryngitickej. Nemůže dýchat, mě chvílema popadají záchvaty hyterie, do toho únava, protože už dva týdny jsme slušně nespali. Doktor krčí ramenama a neděje se nic.
Přece neni normální, aby byl neustále nemocnej. Minimálně jeden týden z měsíce stráví marozenim. Jasně, děti prostě jsou nemocný, ale tohle?? Navíc já na to jeho noční dušení prostě nemám, jo jsem srab. Nesu to hodně těžce, určitě tomu nahrává i únava a hormony. A to ho vždycky s laryngytidou hodím na krk muži. On s ním spí, hlídá ho a já zavírám všechny dveře, abych nic neslyšela. Přesto mě polejvá hrůza kdykoliv v noci zakašle a napínám uši do tmy v očekávání věcí příštích.
Přemýšlím jak to řešit. Smířit se, že to tak je a přijmout to jako normální? Najít homeopata? Změnit dětskýho? Chtít nějaký vyšetření? Koupit nějaký sajrajt na podpoření imunity?
Pravda s uchem byly taky problémy a doktor nic, dokud jsem dítě nedotáhla na ušní, kam jít ale teď?
Pořád mi z toho vychází, že náš dětskej neni úplně super. Všechno léčí stylem - mucosolvan a do konce týdne doma a hlavne přijďte v pondělí na to očkování.. Nějak mu nevěřim ani nos mezi očima, takže prvním krokem by nejspíš měla být změna dětskýho. Na druhou stranu nevím, jestli ze mě ten strach z laryngitidy nedělá hysterku a já to celý jen nenafukuju, neumím se k tomu stavět neutrálně.
Tak či onak, jsem z toho všeho vyčerpaná, unavená. Mám pocit, že doktor na to kašle, ale zároveň si říkám, že děti jsou přece nemocný a já bych neměla vychylovat. Bojím se toho co bude až bude o dítě víc a Čudle neustále na hromadě.
Ach jo.
Mimochodem, dneska volali urgentně z laboratoře, že muž má v krku masivní nález streptokoka a hemophila a je potřeba posílit antibiotika. Doufám, že to nechytneme, nejradši bych sbalila Čudle a jela k Dědovi, ale co já s laryngitidou sama uprostřed polí? Sakra.
Přece neni normální, aby byl neustále nemocnej. Minimálně jeden týden z měsíce stráví marozenim. Jasně, děti prostě jsou nemocný, ale tohle?? Navíc já na to jeho noční dušení prostě nemám, jo jsem srab. Nesu to hodně těžce, určitě tomu nahrává i únava a hormony. A to ho vždycky s laryngytidou hodím na krk muži. On s ním spí, hlídá ho a já zavírám všechny dveře, abych nic neslyšela. Přesto mě polejvá hrůza kdykoliv v noci zakašle a napínám uši do tmy v očekávání věcí příštích.
Přemýšlím jak to řešit. Smířit se, že to tak je a přijmout to jako normální? Najít homeopata? Změnit dětskýho? Chtít nějaký vyšetření? Koupit nějaký sajrajt na podpoření imunity?
Pravda s uchem byly taky problémy a doktor nic, dokud jsem dítě nedotáhla na ušní, kam jít ale teď?
Pořád mi z toho vychází, že náš dětskej neni úplně super. Všechno léčí stylem - mucosolvan a do konce týdne doma a hlavne přijďte v pondělí na to očkování.. Nějak mu nevěřim ani nos mezi očima, takže prvním krokem by nejspíš měla být změna dětskýho. Na druhou stranu nevím, jestli ze mě ten strach z laryngitidy nedělá hysterku a já to celý jen nenafukuju, neumím se k tomu stavět neutrálně.
Tak či onak, jsem z toho všeho vyčerpaná, unavená. Mám pocit, že doktor na to kašle, ale zároveň si říkám, že děti jsou přece nemocný a já bych neměla vychylovat. Bojím se toho co bude až bude o dítě víc a Čudle neustále na hromadě.
Ach jo.
Mimochodem, dneska volali urgentně z laboratoře, že muž má v krku masivní nález streptokoka a hemophila a je potřeba posílit antibiotika. Doufám, že to nechytneme, nejradši bych sbalila Čudle a jela k Dědovi, ale co já s laryngitidou sama uprostřed polí? Sakra.
Další kolo
Muž celou noc nespal a ráno se vydal k doktoru. Muselo mu být ouvej, když si po deseti letech vzpomněl, kde je registrovaný. Vrátil se po čtyřech hodinách s tím, že doktor už hodně dlouho neviděl takovou hnusnou angínu.
Čudle bylo u doktora včera. Ten evidentně neví co dítěti je. Neřekl mi prakticky nic, ani kdy mám znovu přijít, prý podle stavu, takže ani neví jestli očekává zhoršení nebo zlepšení. Mno. Každopádně průběh má stejný jako muž, takže zvažuju, že ho večer vezmu na pohotovost.. Nebylo by to poprvé co doktor přehlídl angínu.
Já jsem napsala minulý článek se smrtí na jazyku a ráno jsem se vzbudila čerstvá, odpočatá a pomineme-li bolest v krku, tak mi neni nic.
Pizejska se stále drží, ale pro sichr jsem ji odvezla k našim, protože další týden nebo dva nemoci už bych nedala.
Snad se to brzo přežene.
Čudle bylo u doktora včera. Ten evidentně neví co dítěti je. Neřekl mi prakticky nic, ani kdy mám znovu přijít, prý podle stavu, takže ani neví jestli očekává zhoršení nebo zlepšení. Mno. Každopádně průběh má stejný jako muž, takže zvažuju, že ho večer vezmu na pohotovost.. Nebylo by to poprvé co doktor přehlídl angínu.
Já jsem napsala minulý článek se smrtí na jazyku a ráno jsem se vzbudila čerstvá, odpočatá a pomineme-li bolest v krku, tak mi neni nic.
Pizejska se stále drží, ale pro sichr jsem ji odvezla k našim, protože další týden nebo dva nemoci už bych nedala.
Snad se to brzo přežene.
Chřipka
Minulý čtvrtek jsme ze školky dojeli nakoupit a Čudle zalezl do postele a usnul. Zlý znamení. Lehce natopil a když se vzbudil jen plakal. Proplakal celou noc, já byla strašně nervozní a samozřejmě jsem nespala, dokud jsem si s ním nelehla na gauč. Ani pak to nebylo slavný. Budil se každých 20 minut s ukrutným pláčem. Ráno vypadal jako smrt s obříma černýma kruhama pod očima. Opět kňučel, že ho všechno bolí a "maminko, co se to se mnou děje". Došlo mi, že má regulérní chřipku.
V pondělí začala soplit Pizejska, ulevilo se mi, neb na ni to evidentně sedlo jen v podobě virozy. Noci ovšem zůstali stejně blbé, co chvíli ukrutný pláč a kašel. Muž si stihl též pochytit svýho bacila, ale nějak to přechodil či co.
Z pátka na sobotu bylo divně mně. Nic mě nebolelo, ale nebylo mi dobře po těle. V noci jsem byla velmi nepříjemná na nebohé Čudle, neb po týdnu nevyspání a s tímhle divným stavem jsem to úplně nezvládla. Ráno mi houpal tlak, a pak mi došlo, že záda a všechno mě nebolí z nevyspání nebo spaní s dětma v naší posteli, ale že mě Čudle podarovalo nějakym pěkně vypasenym virem. Třikrát sláva. Dnešní ráno jsem prozvracela a vyslala jsem muže do lekarny, aby mi dovezl něco na žaludek. Když se vrátil se známou růžovofialovou krabičkou, neříkala jsem nic. Odhodlaně ji otevřel, že mě teda nadopuje a neveřil vlasním očím - "ty vole to sou lízátka??!!," smála jsem se. "Říkal jsem jí, že to nejsou nevolnosti, ale že máš chřipku a ona řikala, že nic jinýho mi dát nemůže. Ježiši, LÍZÁTKA." Jedno jsem statečně slízala. A teď tu ležím, neschopná se ani otočit, (protože růžová tabletka je zakázaná a paralen je na nic) Pizejska mi tútá na nos a píchá mě do očí, případně hraje (se mnou) berany buc.
Trochu doufám, že mě spasí ten VELKEJ steak, kterej jsem si před hodinou a půl objednala, a kterej se někde courá. (což je vlastně dobře, protože je šance, že ho dovezou, až budou děti spát a nesežerou mi ho)
V pondělí začala soplit Pizejska, ulevilo se mi, neb na ni to evidentně sedlo jen v podobě virozy. Noci ovšem zůstali stejně blbé, co chvíli ukrutný pláč a kašel. Muž si stihl též pochytit svýho bacila, ale nějak to přechodil či co.
Z pátka na sobotu bylo divně mně. Nic mě nebolelo, ale nebylo mi dobře po těle. V noci jsem byla velmi nepříjemná na nebohé Čudle, neb po týdnu nevyspání a s tímhle divným stavem jsem to úplně nezvládla. Ráno mi houpal tlak, a pak mi došlo, že záda a všechno mě nebolí z nevyspání nebo spaní s dětma v naší posteli, ale že mě Čudle podarovalo nějakym pěkně vypasenym virem. Třikrát sláva. Dnešní ráno jsem prozvracela a vyslala jsem muže do lekarny, aby mi dovezl něco na žaludek. Když se vrátil se známou růžovofialovou krabičkou, neříkala jsem nic. Odhodlaně ji otevřel, že mě teda nadopuje a neveřil vlasním očím - "ty vole to sou lízátka??!!," smála jsem se. "Říkal jsem jí, že to nejsou nevolnosti, ale že máš chřipku a ona řikala, že nic jinýho mi dát nemůže. Ježiši, LÍZÁTKA." Jedno jsem statečně slízala. A teď tu ležím, neschopná se ani otočit, (protože růžová tabletka je zakázaná a paralen je na nic) Pizejska mi tútá na nos a píchá mě do očí, případně hraje (se mnou) berany buc.
Trochu doufám, že mě spasí ten VELKEJ steak, kterej jsem si před hodinou a půl objednala, a kterej se někde courá. (což je vlastně dobře, protože je šance, že ho dovezou, až budou děti spát a nesežerou mi ho)
Podivnosti
Škola oznámí podmínky pro přijetí. Přijme 30 studentů, kteří splní písemnou přijímací zkoušku na 50 bodů.
Proč nepřijmou někoho kdo získá 62 bodů a umístí se na 26. místě?
V dopise stojí, že škola se rozhodla přijmout 30 lidí, kteří splní 50 bodů, že uchazeč má 62 bodů a skončil na 26. místě a že se nepřijímá. Zdá se jen mně, že to postrádá logiku?
Ani odvolání nepomohlo. Ale zase si říkám, jestli s takovým přístupem je o co stát.
Proč nepřijmou někoho kdo získá 62 bodů a umístí se na 26. místě?
V dopise stojí, že škola se rozhodla přijmout 30 lidí, kteří splní 50 bodů, že uchazeč má 62 bodů a skončil na 26. místě a že se nepřijímá. Zdá se jen mně, že to postrádá logiku?
Ani odvolání nepomohlo. Ale zase si říkám, jestli s takovým přístupem je o co stát.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)