Včera jsme zajeli k mamince do kadeřnictví. neměla do čeho píchnout, tak si s námi dala v kavárně kafe.
Čudle se vetřelo babičce na klín.
- Babitoo?
pohled raněný laně
- Jdeš zítra do práce?
- Jdu broučku.
- Hmm.
pohled zoufalý raněný laně
- Přendáme sedačku ze sharana do dědy auta (rozumněj auta, kterým je babička v práci) a budu u vás spát a až pojedeš ráno práce, tak mě odvezeš k mamince.
Babička mlčí, já též. Dítko se souká do mikiny a zapíná zip. Ještě nemáme ani zaplaceno.
- Kde máš tašku babičto? A vem si bundu jo?
Miláček zvedne pracičku a zamává mi
- Ahoj! Uvidíme se později maminto.
O půl hodinky později jsem jela domů jen s Pizejskou. Čudle sice večer trošku vřískalo, ale hlavně proto, že bylo pobouřeno zákazem dalšího dílu Pata a Mata. Babička ho zpacifikovala a bylo to dobrý. Juch
Výprava
Konečně jsme nasáčkovali všechno do auta a zabouchli kufr. Dítka zamávaly tatínkovi a hurá směr Ostrava.
Po 20km jsem zavětřila smrad. Inu zastavím, abych zjistila, že dítko není posrané, ale pozvracené. Naštěstí jen decentně. Za foukání ledovýho vichru Pizejsku svlékám do naha.
Jedeme dál. Najedeme na dálnici. Asi deset minut je všechno v klidu, když pomineme, to, že fouká tolik, že mám co dělat, abych ná udržela na silnici. Ze zadu se ozve tiché "ble". Gymplačka hodnotí situaci. "Je poblitá. CELÁ". Ceduli oznamující benzinku za 200 metrů vítám s nadšením a prudce odbočuju.
Dítě je durch. Sedačka též. Já jsem tak geniální, že jsem sebou vzala i vajíčko. Dítě štítivě nesu na záchod, fouká tak, že mi ho to div z ruky nevytrhne. Opláchnu Pizejsku v umyvadle. Smradu ji však zbavit nejde.
Dítě ukládám v autě do vajíčka. Svlékáme sedačku, smrdící potah separujeme do ukradených igelitek.
Vymrzlé a vyfoukané pokračujeme v cestě. V Brně oběd v Ikea. Je pořád vichr, ale svítí sluníčko. Nádhera. Po dvou hodinkách se vracíme do auta. Sluníčko udělalo své. Auto smrdí snad dřív, než otevřeme dveře. Větráme. Děti usínají. Každou chvíli decentně otvírám okna.
Když vystupujeme na místě určení, zhluboka se nadechuju. Druhý kolo následuje, při čištění sedačky v koupelně.
Po 20km jsem zavětřila smrad. Inu zastavím, abych zjistila, že dítko není posrané, ale pozvracené. Naštěstí jen decentně. Za foukání ledovýho vichru Pizejsku svlékám do naha.
Jedeme dál. Najedeme na dálnici. Asi deset minut je všechno v klidu, když pomineme, to, že fouká tolik, že mám co dělat, abych ná udržela na silnici. Ze zadu se ozve tiché "ble". Gymplačka hodnotí situaci. "Je poblitá. CELÁ". Ceduli oznamující benzinku za 200 metrů vítám s nadšením a prudce odbočuju.
Dítě je durch. Sedačka též. Já jsem tak geniální, že jsem sebou vzala i vajíčko. Dítě štítivě nesu na záchod, fouká tak, že mi ho to div z ruky nevytrhne. Opláchnu Pizejsku v umyvadle. Smradu ji však zbavit nejde.
Dítě ukládám v autě do vajíčka. Svlékáme sedačku, smrdící potah separujeme do ukradených igelitek.
Vymrzlé a vyfoukané pokračujeme v cestě. V Brně oběd v Ikea. Je pořád vichr, ale svítí sluníčko. Nádhera. Po dvou hodinkách se vracíme do auta. Sluníčko udělalo své. Auto smrdí snad dřív, než otevřeme dveře. Větráme. Děti usínají. Každou chvíli decentně otvírám okna.
Když vystupujeme na místě určení, zhluboka se nadechuju. Druhý kolo následuje, při čištění sedačky v koupelně.
Ledenec
Spousta věcí. Zamluvili jsme víkend na lyžích. Těším se moc, jen ještě musim pořešit Čudlí výbavu. Začala jsem opět běhat, tentokrát běháme ve dvou a je to fajn, o fyzičce po druhym porodu se to ovšem říct nedá, propadla se hlouběji, než jsem čekala a tak začínáme od piky. Ale tak co, neni každej den posvícení.
Víc čtu, po troškách, ale přece. Naposledy to byly Žítkovské bohyně (o těch příště) a teď se chystám na Mámin seznam. Nějak nemám chuť na Nesba, ale to přijde, ještě na mě tři čekaji. Ježíšek naježil spoustu kreditu na palmknihy, ale momentálně má čtečka stop stav, musím aspoň část nejdřív přečíst. Loni jsem zvládla 19 knížek, snad to letos bude lepší.
Taky jsem během ledna pracně vybrala školku a rozhodla, že Čudle od března nastoupí. Stálo to dost úsilí, neb od Vánoc máme dítko, které odmítá být u prarodičů i odpoledne, natož tam spát. Nevím co se stalo, nepřišla jsem na to, možná opožděná reakce na Pizejsku. Doufám, že se to brzy urovná.
Začínám zvažovat co se sebou. Jestli bych nakonec nezačala ještě chodit do školy. Musím probrat nabídku a uvidím, lákalo by mě to, ale s mojí povahou utíkat od nedokončených věcí... nevím nevím. Musela bych objevit něco pro mě opravdu zajímavého.
Příští týden nás čeká Ostrava (Ahoj Nomi!). Maminka má nerva, že pojedu jen s dětma a Gymplačkou. Podceňuje moje řidičské schopnosti a neustále se ptá, jestli jsem si vědoma, že je to skoro 400km a lanaří kohokoliv, kdo se namane, aby jel s náma.
Opět jsem dala vydělat zubaři a dostala jsem pět dalších termínů, aby mi udělal ty kazy. Juch. Plus mě čeká lepení čehosi jako korunky a moudře mě nenapadlo se zeptat, kolik ten humor bude stát. Dvakrát juch.
Víc čtu, po troškách, ale přece. Naposledy to byly Žítkovské bohyně (o těch příště) a teď se chystám na Mámin seznam. Nějak nemám chuť na Nesba, ale to přijde, ještě na mě tři čekaji. Ježíšek naježil spoustu kreditu na palmknihy, ale momentálně má čtečka stop stav, musím aspoň část nejdřív přečíst. Loni jsem zvládla 19 knížek, snad to letos bude lepší.
Taky jsem během ledna pracně vybrala školku a rozhodla, že Čudle od března nastoupí. Stálo to dost úsilí, neb od Vánoc máme dítko, které odmítá být u prarodičů i odpoledne, natož tam spát. Nevím co se stalo, nepřišla jsem na to, možná opožděná reakce na Pizejsku. Doufám, že se to brzy urovná.
Začínám zvažovat co se sebou. Jestli bych nakonec nezačala ještě chodit do školy. Musím probrat nabídku a uvidím, lákalo by mě to, ale s mojí povahou utíkat od nedokončených věcí... nevím nevím. Musela bych objevit něco pro mě opravdu zajímavého.
Příští týden nás čeká Ostrava (Ahoj Nomi!). Maminka má nerva, že pojedu jen s dětma a Gymplačkou. Podceňuje moje řidičské schopnosti a neustále se ptá, jestli jsem si vědoma, že je to skoro 400km a lanaří kohokoliv, kdo se namane, aby jel s náma.
Opět jsem dala vydělat zubaři a dostala jsem pět dalších termínů, aby mi udělal ty kazy. Juch. Plus mě čeká lepení čehosi jako korunky a moudře mě nenapadlo se zeptat, kolik ten humor bude stát. Dvakrát juch.
Rohlíky
Když jsme přijeli z nákupu naložila jsem Pizejsce do autosedačky půlku chleba. Jen jsem ji postavila v chodbě, příšera chleba vysypala a posypala se asi milionem drobků. Položila jsem chleba na komodu a dítěti vyčinila.
- Co to děláš?? podívej se všude drobky.
Pizejska na mě zírala a mávala u toho prázdným igeliťákem. Čudle přiběhlo přivolané káráním ségry. Obhlídlo situaci a nakrčilo nos.
- Maminto? Ona sežrala všechny rohlíky??!
- Co to děláš?? podívej se všude drobky.
Pizejska na mě zírala a mávala u toho prázdným igeliťákem. Čudle přiběhlo přivolané káráním ségry. Obhlídlo situaci a nakrčilo nos.
- Maminto? Ona sežrala všechny rohlíky??!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)