Zklamání

Jsem parchant nevděčnej.

Domluva zněla vyštukovat dvě místnosti a když se to stihne i odkládací kamrlík. Nic víc.

Ložnice je vyštukovaná, vyjma stropu, kterej se měl rozfilcovat. V kuchyňoobýváku je štuklá asi třetina nejmenší stěny. Zato je vybílený schodiště, opravená zeď v chodbě pod oknem a opravený a navápnovaný stěny v chlívě, kterej přijde na jaře zbourat.

Ano, já vím, chtěli nám pomoct. Ale to je mi vcelku k hovnu. Protože do chlíva ani chodby se stěhovat nebudem. Myslela jsem, že bude prostě hotovo a ne že budem zvažovat, co budem dělat se stropem, kterej se nám tak akorát lepí na váleček. O stěně ošetřený skalicí proti plísni ani nemuvim, protože tu debilní tyrkysovou neschovaly ani dva nátěry bílý a dva barevný.

Jsem prostě zklamaná a asi i trochu naštvaná, protože ve finále máme víc práce, než kdybysme na to prostě objednali zedníka.

chvátám, chvátám..

Dneska jsem slavnostně nakoupila zahradnický nářadí. Zahrada posekána, půlka záhonu hotová, druhá počká, než mi tatínek doveze překlady místo obrubníku. Pak zasadíme jahody od Dědy a nechám se poučit kam a kdy mám zasadit meruňku a angrešt. Taky bude třeba ukrást si rebárbru a kus malin a aby se neřeklo, zasadím i tulipány. Juch.

Dneska přišel eoňák, aby nám zapnul elektriku. Včera jsme v Siku zakoupili velice provizorní kuchyň, neb momentálně hodláme obývat první patro a budoucí kuchyně "nafurt" bude dole. Tatínek dneska obhlídnul situaci, já zítra zaigelituju podlahy (parket by mi bylo líto) a když děti daj, tak i třeba něco oškrabu, abych taky přiložila ruku k dílu.

Pendlujeme sem a tam, teda spíš takhle - ráno vyrazíme a když se večer vrátíme, řeším resty doma a k tomu sepisuju seznamy, co musíme sbalit a co je třeba ještě vyprat, co dokoupíme a co půjčíme od našich, abysme mohli v pátek odjet.

Moje ambice pobalit prvních pár beden, který na mě koukaji z chodby, se ukázaly jako liché, neb to nemůžu nikdy stihnout. Však ono to nikam neuteče.

Vzniká nám trochu problém se skříněma, protože vlastníme celkem dvě a obě jsou vestavěný. Nový se nám kupovat nechce, protože dispozice prvního patra určitě není definitivní. Zvažujeme, že skříń z ložnice rozmontujeme a holt vezmem s sebou. Nu uvidíme.

Pan Dům podruhé

Jsem votrava votravná. Ale ZÍTRA už zítra. Přijede pán s paní majitelkou, podepíšeme papíry, požádáme na katastru. Juch.

Já se tak strašně moc těšim a plánuju a těšim se na zahradu a vůbec na všechno. Připadám si jak děcko před Vánoci a stojí mě strašný úsilí s tím pořád dokola neotravovat okolí.

Předpokládám, že vzhledem k tomu, že paní tu už nějakou chvíli nebydlí a dům je vystěhovaný, tak nebude mít problém s tím, že začneme pomalu škrábat zdi, posečeme zahrádku, porazíme ty dvě nepěkný túje a speciálně já se tam budu chodit kochat ještě dřív, než bude hotový přepis nemovitosti.

Myslim, že zítra se budu od brzkého rána převalovat v posteli a nebudu moct dospat.

Září na krku

Letos jsem se probudila poměrně včas. Okukuju kroužky kam upíšu Čudle, dohodla jsem se s mužem, že bude jezdit s Pizejsovou plavat a dokonce to všechno zjišťuju v předstihu a ne jako loni, kdy jsem se probrala v půlce září a kroužky byly v plnym proudu.

Konečně jsem taky došla do cestovky a vybrala a zaplatila jsem dovolenou. Původní plán - toskánsko, vzal bohužel za své, neb jsme trochu nepočítali s koupí domu a tudíž ani s tím, že budem muset dát na hromadu 250 tisíc, abysme dostali hypotéku. Plán se tak změnil na - hlavně moře, neb můj i Gymplačky ekzem si žádá slanou vodu ideálně každý rok. Takže ano čeká nás ohraný a okoukaný sever Itálie, ale co, lepší než drátem do oka.

Navíc, když všechno kolem domu půjde bez potíží (a že už se nemá prakticky co podělat), tak než se odjedem dovolenkovat, odevzdám klíče od domu Tatínkovi a Dědovi a než se vrátíme, tak nám to vyštukujou a my budem vybalovat už v novém. Juch. Těším se tolik, že to nedokážu ani popsat. Vždycky když laboruju, co kde uděláme a kam co umístíme, cítím úplně hmatatelný štěstí.

Pan Dům

Není to tak dlouho, co jsme Quanti záviděla chystané stěhování a nakonec budem přestěhovaný dřív než ona. Názor se s názorem sešel, roztočil se kolotoč hádek a sporů a nazrál čas, abysme se sbalili.

Nejvíc budu plakat pro koupelnu, protože ji miluju, protože je mnohem praktičtější než jsme čekali, protože takovýhle velkorysý prostor na koupelnu mít nebudeme, protože je maximálně baby friendly, protože prostě proto.

Utopili jsme tu některý iluze, prožili chvíle sladký i bolavý, rozrostli jsme se o jednoho králíka a dvě malý příšerky a vůbec.

V uplynulých dvou týdnech jsme prošli sedm domů. Některé byly na spadnutí. Některé byly horší a některé lepší. Některé se nám líbily srdcem, ale rozum byl proti. Až přišel Pan Dům. Když jsme viděli vstupní halu s krásným schodištěm, velké prostory a zahrádku tak akorát pro děti, ale ne se strhat, bylo jasno. Tady je náš domov. Zhruba třista metrů od naše současného bydliště a úplně malý kousek od mužovi práce. Chvílema nemůžu uvěřit tomu, že jsme naše doma objevili tak blízko a tak rychle.

Tragedii kolem realitky, která to vyřizuje a snaží se nás ochcat na každym kroku popisovat nebudu. Muž z toho šílí, neb realitka je od Olomouce a tak stále telefonuje a obíhá našeho právníka, katastr a banku kvůli hypotéce plus samozřejmě jeho práce. Dokolečka dokola.

Ale už se to snad blíží. Jako první sbalím zebří obraz z Ikea a pověsím ho na to nádherný schodiště.